
POVÍDKY příběhy nejen o lásce a přátelství
....pokoj malý útulný, velká postel uprostřed a koupelna poblíž. Měla na sobě saténové pyžamo s infantilními motivy, jak se tak nakrucovala u zrcadla cítila že pozoruje její zadek který považovala za velký, ale byl přesně takový jaký chlap potřebuje když touží po pořádn...
Soudní sál osvětlovali jen svíce. Vpředu v křesle seděl starosta a prohlížel si velmi řídké publikum. Deset kroků před ním klečel na podlaze mladý muž v dlouhém koženem kabátě.Dlouhé mastné vlasy mu padali do obličeje. Po obou stranách byl doprovázen městskou gardou v n...
|
nothing |
|
Stojím tu na nádraží. Čekám. Naplňují se mnou rozporuplné pocity. Nejsem si jista sama sebou. Je to ono? To na co jsem tak dlouho čekala? Buší mi srdce jako pokaždé, když na něj pomyslím. Cítím ten nepříjemný pocit, jak mnou pomalu plyne. Zmocňuje se mne a já přestávám ...
Termín uzávěrky se blížil a tak zůstala v kanceláři až do pozdního odpoledne. V kanceláři nebyl nikdo, kdo by ji rušil a to vždycky udělala nejvíc práce. Nesnášela vedro v kanceláři a tak byla ráda, že na jaře schválili instalaci venkovních žaluzií a nové klimatizace. T...
Radim ho požádal, jestli by u něj nemohl přespat. Petrovi bylo nad míru jasné, že v tomto stavu, by bylo krajně nerozumné ho poslat domů. Radim se odšoural do obýváku, přitom vykládal Petrovi o své návštěvě v hospodě, před tím než ho navštívil. Rázem mu došlo, proč se t...
|
vladik |
|
Miláčku, dneska bych chtěla, aby byl náš večer výjimečný, aby bylo milování jiné, než obyčejně. Víš, toužím po tom, abychom to udělali, jako hru. Nejsem proti, usmál se, hry hraju rád. Přitom přemítal, jakou hru má jeho milovaná na mysli. Víš popustíme uzdu fantazii a b...
Petr seděl sklíčeně s hlavou v dlaních. Kateřina se z něj pokoušela dostat aspoň něco, co by ji trochu objasnilo situaci. „Potřebuju panáka“, zvedl k ní oči. Poté co do sebe otočil velkého panáka vodky, začal od začátku vyprávět o zrcadle, až se postupně dos...
Poslední Nekonečná poušť. Všude, kam jen oko dohlédne, leží moře písku, ve kterých se utápí den za dnem. Moře písku, které pohltí slunce i vše živé, co se rozhodne zkusit zde své štěstí a žít svůj život. Je to pustina. Bez života, mohl by někdo podotknout. M...
Celý následující den v práci, nemohl dostat z hlavy myšlenky z předchozího dne. Nebylo taky divu, s jakou matematickou pravidelností koukal na veliké nástěné hodiny, kde počítal každou rafičku, krátící jeho pracovní dobu. Vlastně ani nevěděl, proč se těší domů, vždyť ho...
TOP autoři v sekci povídky
za poslední měsíc