
POVÍDKY příběhy nejen o lásce a přátelství
Hodně daleko odtud, v jedné indiánské zemi žila jedna holčička. Měla dlouhé černé havraní vlasy, které každé ráno splétala do dvou dlouhatánských copů. Na hlavě nosila pestrobarevnou čelenku z korálků, ve které měla zapíchaná barevná pírka. Jmenovala se Malia, což v naš...
Obchod s rakvemiPanu Lindigrovi nesloužilo nijak štěstí. – Už když ho nesli ke křtu, byl by málem nějaký splašený vůl ženu, která ho zabaleného dopravovala do kostela, nabral nesmyslně na rohy. Když dostal první kalhotky, aby každý zdálky již viděl, že má co jed...
Klára nikdy nevěřila na lásku na první pohled. Myslela si, že opravdové city vznikají pomalu, když člověk druhého opravdu pozná. Jednoho teplého letního večera se ale všechno změnilo.Byly prázdniny a Klára trávila čas u své babičky na venkově. Každý den chodila na p...
22. 10. 2013Ve weimarském národním divadle nechtějí inscenovat můj texto lásce, očekávali přece jen něco angažovanějšího, politického. Jakoby láska (a nenávist) nebyla tou největší, nejvnitřnější politikoukaždého z nás! Chudák Goethe – už se nikdy nedozv...
Malý pstruhNa ryby jsem šel na Skřivaňský potok. Sem jsme už jezdili v době,kdy jsem se vozil v bílém kočárku a přitom cucal dudlík. Na tomkrásném potoce se kdysi usídlil bezvadný chlap, Jarka Franěk sesvou ženou. Býval rozvědčíkem v Indočíně, v Anamu. A...
— Klidně podej žádost o rozvod. Skončíš bez peněz a děti zůstanou se mnou! — křičel Roman tak hlasitě, až se zachvělo sklo ve vitríně. — Byt je napsaný na mě, auto také a firma patří mně. Ty nemáš nic!Dívala jsem se na skvrnu od omáčky na jeho košili. Ráno pokáral n...
O panu Josefu ValentoviPan Josef Valenta byl již starší člověk, nebyl ani spisovatel, ani malíř, ani hudebník, ani básník, vůbec nebyl nijak veřejně činný, takže jistě je podivno, proč o něm píši, proč stavím ho do řady lidí vynikajících v českém životě. Že snad...
15. 10. 2013Sobotní cesta vlakem z rodného města B., jehož ostré obrysy semi stále častěji rozmazávají před očima, do metropole B., jejížostré obrysy mně brání spatřit tu důvěrně známou rozmazanostmého města. Cesta vlakem. V noci v Berlíně bouřka, hromy,...
U Prošků po válcePo válce jsem se hned rozjel na Křivoklát. Doslova vyrazil. Nejdřívsám, s batohem a jedním prutem. Bydleli jsme zas v Praze, a takjsem jel ze smíchovského nádraží vláčkem se špinavými okny. Plivljsem na kapesník a udělal v okně čisté...
TOP autoři v sekci povídky
za poslední měsíc