Berlínský zápisník Dora Kaprálová

17. 9. 2013
Přiznej si. Seš v B. od srpna mizernou učitelkou češtiny, ledabylou
pisatelkou vyžádaných i nevyžádaných textů, nepraktickou
dokumentaristkou, občasnou kuchařkou ve školce, maminkou. Ale nic
tě poslední tři týdny nebaví víc než psaní tohoto pokoutného
zápisníčku, protože jsi doposud nenašla způsob, jak lépe uchopit, že
tady s rodinou ještě pořád trčíš; tady v B., z něhož ses už tolikrát
v představách stěhovala. Jenže: kdybys nebyla tady, tak kde potom?
Je to tedy zápisník důkazný, hloupý ve své sebestřednosti a vášnivé
naivitě, s níž se snažíš do slov vtisknout sotva znatelná gesta těch,
na kterých ti záleží, i pohyby rukou těch, kteří se ti tady (zvlášť za
deště) pomalu stávají lhostejnými (sousedka Frau Kranz). Přání,
která couvají, ještě než jsou vyslovena, stojí navíc za starou bačkoru.
Anebo jsou i vroucná, ale chyba je jinde. Totiž v tom, že všechno, co
si přeješ, si přeješ jen tak napůl. A to není žádná ušlechtilá střídmost,
to je prachobyčejná nerozhodnost.