Berlínský zápisník Dora Kaprálová

23. 6. 2014
Dočetla jsem tento týden Kahudův román Vítr, tma, přítomnost.
Román, který nepřipraveného, nic netušícího čtenáře vcucne do
černé díry, tam ho všelijak občerstvuje, mučí, ždíme a drásá, nechá
ho utápět se v úzkostných rotacích slov, sjíždět raftem divokou
vodu, občas se beznadějně topit, zakřičet radostí, vztekem
a zoufalstvím z blížícího se konce i zrození – a přitom… skoro by se
zdálo, že Kahuda napsal jen smrtelně vážný politický román s veselou
energií, která čtenáře slastně vysává.
A vlastně to ani román není; ani kniha ne. Je to jakýsi hraniční
vodopád slov, ponorná řeka, báseň bez bázně, opus magnum, politika
nechutných vnitřností, nevím pořád ještě, co to vlastně je. Vím
jen, že intenzita je někdy víc než vědění a analytické spekulování,
které vše podstatné zmatní a oslabí.
Dočetla jsem román, trávila se svým mužem a našimi přáteli tři
vlídné noci u nás doma v kuchyni, sledovala v portugalské kavárně
nečekaně fotbal Německo–Ghana (ne ovšem zápas, spíš napjaté
tváře diváků, a teprve v odraze jejich očí i zápas krásných černochů
proti bleďochům), popíjela jsem grappu, tancovala za včerejší
nejkratší noci na maďarské techno v klubu Badehaus, s dětmi dnes
posedle vařila jako nějaká kudlanka nábožná nedělního jídla… Ale
pořád, pořád ještě nejsem schopna souvislých vět a soustředěných
činů přesahujících okruh úpěnlivých, udivených pohledů na svět…
V srdci stále nosím tu podivnou, vyčerpávající, svým způsobem
dokonale vyšinutou a tím hlubokou knihu – jistě že brilantně a taky
nehorázně masitě napsanou, místy nechutně (údem živočicha).
Text nabušený mezaliancí stylů, který navzdory všemu drží
pohromadě…
Ano. Tam někde mezi Foglarem, zátokou Sviní, nejdivočejším
Grassem, pornografií, Musilem, Panem Tau… tam někde a tam
všude se procházel básník Kahuda s Kahudou a Kahudou při psaní
této knihy, tam všude venčil své kamarády, nepřátele, psy, fenky,
špiony a vidiny.
Vždyť v životě jde stejně jen o to, jak se co nejlidštěji unavit:
„Můj-Život-Byl-Noční-Let-Sovy.“
Tak se jmenují ty kapitoly do věčnosti tekoucí, dunajské, Kahudovy
delty.