Berlínský zápisník Dora Kaprálová

3. 10. 2014
Včera na německé premiéře P. E. knihy Evangelium podle Marka.
Pariser Platz. Západ slunce, prosklená zeď s výhledem.
Čtení dojemné, humorné, hutné (i o smrti, jak jinak), natřískaný
sál – večer začíná a na Pariser Platz přijíždí policejní antony.
Policajti před Braniborskou bránou natahují baletními krůčky
červeno-bílou šňůru se zákazem vstupu, turisté baletními kroky
couvají, rikšové na kolech objíždějí prostor jako opilé vosy.
Pohyblivý obraz je pak prosklenou zdí k vidění po celou dobu
čtení. Dokonalá baletní choreografie:
Esterházy čte o Bohu, antony uzavírají prostor.
Esterházy čte o ďáblovi, policajti vytahují z antonu podivuhodný
stroj, který jezdí osaměle nocí před Braniborskou bránou; baletní
robotické sólo.
Když čtení skončí, přiběhne k mikrofonu zadýchaný muž a oznámí
nám, že prostor je uzavřen a nikdo nesmí odejít.
Výjev dál sledujeme ze střešní terasy.
Osamělý robot brázdí náměstí, likviduje podezřelý předmět, co
mohl být bombou.
Harmonická apokalypsa – vlídné vidiny – konec dobrý, všechno
dobré – balet – působivé čtení. Vše v jednom. A větší punk než punk.
Ne sen, ale realita včerejšího večera!