Jak jsem potkal ryby Ota Pavel

Zlatí úhoři IV.

Naproti klapal Nezabudický mlýn svým vybrebtaným kolem starou
píseň a mně se zdálo, že je o časech, které byly a už nebudou.
Chytali tam úhoře do slupi. Slup je koryto ze dřeva, kterým úhoři
plavou, spadnou do takové bedny a z té se nedostanou za žádnou
cenu. Mlynář Čech chytil do slupi před válkou úhoře, který měl
kolem šesti kilo. Dal ho do necek na paření prasat a lidé z vesnice
se na něj jezdili dívat jak na anakondu do cirkusu. Nachytalo se tu
moc úhořů, ale ty doby jsou fuč. To byste měl vědět, pane Prošek,
když jste nekorunovaný král rybářů. Tak jsem meditoval, protože už
mi nic jinýho nezbývalo. A pak se mi najednou zdálo, že se točí svět.
Zvrátil jsem hlavu a podíval se do nebe. Jako by chtělo prasknout
a rozestoupit se. Ztmavlo, zrzavá skála nade mnou se nachýlila.
Na starém nezabudickém kostele svatého Vavřince bil zvon
poledne.
Bim! Bam!
Bylo dvanáct hodin.
Bim! Bam!
Představení bylo připraveno.
Obloha praskla a z ní se vysypala tma. Napadlo mě: svatí přicházejí!
Neznámí nebeští střelci vystřelovali do lesů a do řeky
blesky. Někdo tloukl na poklice. Z oblohy se spustila voda. Řeka se
zvlnila a plavaly po ní bubliny veliké jako pěsti. Stromy se kývaly,
dostaly strach, aby se nezlomily a neumřely.
A někde se zachechtal pták.

pokračování příště