Jan Neruda Povídky malostranské

FIGURKY
Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta
1877
XXXVI.
Malíř leží v okně. Rád bych se podíval k chodbě, ale zpozoroval by mne a začal rozmluvu. Zatáhl jsem záclony.
Poslední vůle! - Není nic platno, pořádek musím učinit. - Jen krátký, jasný, několikařádkový, všechno jmění sestře a basta!

Tak, a teď zkusím spát. Jsem klidný, až nápadně - ale zítra se budu třást jako osika, já to vím! Ještě budíček narovnat! Malíř leží v okně - lež si, mazale!

Sotva jsem dvě hodiny spal a přec jsem vyspalý. Je šero - v červenci je už o třetí hodině den - a ranní chlad mne mrazí. - Ukrutně zívám! - Trochu se chvěju, je pravda, ale netřesu se vlastně.
Nevím, co s časem. Dolů do zahrádky nechci jít. Na ulici? Při zimnici své bych se dal do běhu a unavil bych se. Beztoho mne ruce od včerejška bolí. Snad se probírat v papírech a rovnat je trochu?

Půl šesté - tak jsem se zabral. Rozhlížím se po pokoji, jako bych byl něco zapomněl. Copak jsem moh zapomenout! -
Tedy sbohem!

pokračování příště