Když rozvod, tak rozvod...

Během rozvodu se bohatý manžel rozhodl své ženě nechat opuštěný statek uprostřed ničeho. O rok později se však stalo něco, co ho naprosto šokovalo.
Jirko, víš, že tě tady nepotřebuju, že? řekla rozhodně Jana. Návrh vrať se do města.
O jakém městě mluvíš? odpověděl unaveně. Byla zrazena člověkem, kterému nejvíc věřila, a už neměla sílu se hádat. Začínali od nuly, prodali byt a investovali vše do svého podniku. Jirka přispěl jen malým pokojem v obecním bytě, zatímco Jana svou chytrostí a pílí zajistila úspěch. Žili skromně, stěhovali se z pronájmu do pronájmu, ale nakonec dosáhli stability.
Časem se Jirka začal chovat jako pravý pán. Prohnul zákon a přepsal vše na sebe, aby po rozvodu Jana nedostala nic. Když měl vše pod kontrolou, požádal o rozvod.
To ti přijde fér, Jirko? zeptala se Jana zklamaně.
Pokrčil rameny. Nezačínej znovu. Dávno jsi nepřispěla ničím. Vše dělám já, ty nic.
Ty jsi mi řekl, abych si dala pauzu a postarala se o sebe, odpověděla klidně.
Jirka podrážděně vydechl. Už mě tyhle řeči nebaví. Mimochodem, pamatuješ si ten starý statek, co mi nechal šéf, pan Novák? Zemřel a nechal mi ten kus země bez hodnoty. Je jako stvořený pro tebe. Pokud ho nechceš, nedostaneš nic.
Jana se hořce usmála. Věděla přesně, co dělá. Po dvanácti letech spolu pochopila, že žila s cizincem.
Dobře, ale pod jednou podmínkou chci, aby byl statek oficiálně přepsaný na mě.
Žádný problém. Ušetřím na daních, odpověděl Jirka s ironickým úsměvem.
Jana už nic neřekla. Sbalila si věci a přestěhovala se do hotelu. Byla rozhodnutá začít znovu, ať už ji čekal rozpadlý statek, nebo jen pustá zem. Až tam dojede, uvidí. Pokud to za to nestálo, vrátí se do města nebo najde jinou příležitost.
Naložila do auta jen to nejnutnější, zbytek nechala Jirkovi a jeho nové přítelkyni. Pokud si myslel, že se ještě může spolehnout na její zkušenosti a inteligenci, hluboce se mýlil. Jeho nová partnerka, kterou Jana viděla jen párkrát, vypadala spíš arogantně než chytře.
Jirka jí předal dokumenty s posměšným úsměvem. Hodně štěstí.
Tobě taky, odpověděla klidně.
A nezapomeň mi poslat fotku krav, zasmál se.
Bez odpovědi Jana zavřela dveře auta a odjela. Jak opouštěla město, po tvářích jí začaly téct slzy. Nevěděla, jak dlouho plakala, až ji lehký úder na okno vrátil do reality.
Je vám dobře, drahá? S manželem jsme vás tu chvíli pozorovali, zeptala se jí laskavě starší žena.
Jana se na ni podívala, pak do zpětného zrcátka, kde uviděla autobusovou zastávku. Slabě se usmála.
Je mi dobře, jen jsem se cítila přemožená.
Žena porozuměle přikývla. Vracíme se z nemocnice. Naše sousedka tam je sama, nikdo ji nenavštěvuje. Nejedeš náhodou do Brna?
Jana překvapeně pozvedla obočí. Brna? Tam, kde je ten statek?
Ano, i když teď se mu dá těžko říkat statek. Majitel zemřel a nikdo se o něj nestará. Jen pár lidí z lásky pečuje o zvířata.
Jana se slabě usmála. To je náhoda, právě tam jedu. Nastupte, odvezu vás.
Starší žena se posadila na sedadlo spolujezdce, její manžel vzadu.
Já jsem Jana, představila se během jízdy.
Já jsem Marie Dvořáková a tohle je můj manžel Josef, odpověděla žena vřele.
Cestou se Jana dozvěděla mnoho o statku kdo kradl, kdo se ještě staral o zvířata a jak špatně to místo vypadá. Když přijeli, viděla prázdná pole a rozpadlou stodolu s jen dvaceti kravami. Přesto se rozhodla zůstat a bojovat za nový začátek.

O rok později Jana s hrdostí pozorovala, jak osmdesát krav poklidně spásá její zelené pastviny. Proměnila opuštěný statek v prosperující podnik. Nebylo to snadné musela prodat šperky na krmivo a utratit poslední úspory. Ale teď prodeje rostly a její produkty byly žádané i v okolních krajích.
Jednoho dne jí mladá dívka jménem Tereza přinesla noviny s inzertem na chladicí vozy za dobrou cenu. Jana poznala telefonní číslo patřilo Jirkově firmě. S chytrým úsměvem požádala Terezu, aby zavolala a nabídla o 5 % víc, ale s podmínkou, že vozy neukážou jiným zájemcům.
Když je Jana přišla prohlédnout, potkala Jirku, který zůstal v šoku.
Ty je kupuješ? zeptal se nevěřícně.
Ano, pro statek, který jsi mi dal. Stal se z něj skvělý podnik a rozšiřujeme se, odpověděla klidně.
Jirka nemohl promluvit. Zatímco jeho život se rozpadal, Jana nechala minulost za sebou.
Nakonec Jana našla skutečnou lásku v Honzovi, mechanikovi, který jí pomohl statek vylepšit. Společně oslavili křest své dcery, zatímco Jirka jen z dálky sledoval, jak se jeho život hroutí.
Zápis do deníku: Někdy je to, co vypadá jako konec, ve skutečnosti nový začátek. A ti, kdo tě zradí, se jednoho dne probudí s prázdnýma rukama. Zdroj Facebook