Někdo mě popsal

Někdo mě popsal
Někdy si dospělá žena zvolí samotu —
ne proto, že by byla chladná nebo odtažitá, ale proto, že se naučila chránit sama sebe.
Toto rozhodnutí nepřichází ze dne na den. Zraje postupně, po zkušenostech, emocionálních bouřích a zklamáních. Naučila se, často skrze bolest, že její vnitřní klid je posvátný a neměl by být obětován kvůli nikomu. A že někdy je tím nejodvážnějším krokem odejít, aby si ho uchovala.
Když se stáhne, neznamená to, že jí na nikom nezáleží.
Naopak — znamená to, že pečuje o sebe, o své uzdravení a o ty jemné části své duše, které stále potřebují něhu.
Pochopila, že ne každý si zaslouží místo v jejím životě.
Zvláště ti, kteří jí berou energii nebo narušují její vnitřní rovnováhu.
Její samota není prázdnota — je to útočiště.
Tiché a bezpečné místo, kde může svobodně dýchat, jasně přemýšlet a postupně znovu poskládat části sebe, které se svět snažil zlomit.
Volit sebe sama není sobectví. Je to nutnost.
Je to moudrost zrozená z bolesti a posílená zkušeností.
V tomto tichu neodmítá ostatní — přijímá sama sebe.
Vytváří prostor, kde si její srdce může odpočinout, mysl se vyčistit a duše nabrat sílu, aby se znovu postavila světu — tentokrát podle svých vlastních pravidel.
Takže pokud se stává tišší, nepleť si to se slabostí nebo lhostejností.
Toto ticho je její síla.
Je to její způsob, jak říct:
„Můj klid není předmětem vyjednávání.
Už ho neobětuji pro nikoho a pro nic.“
A tato tichá, pevná a neochvějná síla si zaslouží hluboký respekt.
Každé ženě, která se naučila chránit své hranice a svůj klid:
Jsi silná, jsi moudrá a zasloužíš si každý kousek tohoto vnitřního útočiště, které si vytváříš.
Zdroj Facebook - Životní příběhy...