Pravidla se změnila Zdeněk Jirotka

Dívka, která mne zklamala

Lidé jsou beznadějně rozumní. Všechno kolem je tak rozumné, že
to až unavuje. Život by byl krásnější, kdyby té rozumnosti bylo
méně. V jedné povídce G. K. Chestertona vystupuje muž, který
se jednoho dne objeví na ulicích klidného městečka s kapustou
na hlavě. Protože je to vážený občan, nevědí lidé, co si o tom mají
myslet, a když to trvá déle, nejsou si docela jisti, zda by to neměli
dělat také. Četl jsem tu povídku několikrát a mé srdce okřálo. Hle,
muž, který neuznává za nutné vysvětlit ostatním, proč místo klobouku
si posadil na hlavu chrást kapusty. To je krásné. Nakonec
se v té povídce ukáže, že měl pro to důvody docela rozumné, ale to
rozuzlení přijde, až když jste se dosyta pokochali situací člověka,
který měl dost odvahy zdát se nerozumným.
Od té doby hledám a nenacházím. Chci vidět strážníka, jak
hází obuškem na střechu muzea, chci vidět průvodčího elektriky,
zpívajícího na stupátku píseň gondoliéra. Chci slyšet o představeném,
který řekl svému podřízenému: „Přijďte si dnes do naší ulice
zahrát kuličky.“ K tomu poslednímu bych rád řekl, že nechápu,
proč je dospělými lidmi hra v kuličky považována za nedůstojnou,
kdežto hra zvaná kulečník, nikoliv. Tím nechci hru karambolovou
snižovat. Toužím jenom dát hře v kuličky, což její jest. Jakmile
by ovšem tyto hry byly uznány za stejně rozumné, přestalo by
pozvání onoho představeného být zajímavým. Bylo by pak docela
rozumné, a tudíž fádní.
Mohlo by být namítnuto, že k vyplnění mých přání stačí, abych
se podíval do jednoho z těch ústavů, kam lidská společnost dává
lidi, kteří jsou zbaveni užívání rozumu. Ti dělají samé takové věci.
Jenže v tom to právě vězí. Ti dělají nerozumné věci s takovou zoufalou
stereotypností, jako ostatní lidé věci rozumné. Nerozumný
čin, samozřejmě myslím čin neškodný, musí být proveden člověkem
rozumným, aby měl svou básnickou hodnotu. Pak je to růže
na bílém pozadí. Tedy ještě jednou: musí to být člověk rozumný.
Zdůrazňuji to proto, aby bylo jasno, že nemluvím o recesistických
žertech pražských potápek z korza na Václavském náměstí. Jedním
z půvabů činů, o nichž mluvím, je totiž určité riskování osobní
důstojnosti, o čemž u zmíněných potápek nemůže býti řeči.
Nejdu ve svých touhách tak daleko, abych čekal na věci senzační.
Vím, že by to bylo příliš. Vzpomínám si, že jsem kdysi četl nebo
slyšel vysvětlení, co je a co není senzace. Podle toho je senzace
všední příběh, obrácený na hlavu asi takto: splaší-li se kráva a potrká
trafikanta, není to senzace. Senzační by bylo, kdyby se splašil
trafikant a potrkal krávu. Vím, že takový příběh nikdy v životě
neuvidím, a netrápím se proto, ale jsem přesvědčen, že se dočkám
plukovníka Cranea z Chestertonovy povídky, a hádám jen, jakou
bude mít podobu. Před několika dny jsem podlehl prudkému
dojmu, že se tento ctihodný gentleman proměnil v mladou dívku.
Dovolte, abych vám řekl, jak to bylo.
Přišel jsem z Vinohrad na horní konec Václavského náměstí
a naskytl se mi takový pohled: vůz elektrické dráhy pomalu vyjížděl
ze stanice. Na zadních schůdcích vlečného vozu stála mladá
dívka, držela se jednou rukou madla a v druhé měla kufřík. Když
vůz už opouštěl prostor stanice, vyklonila se a postavila kufřík na
konec nástupiště. Už to vzbudilo můj zájem. Není zvykem vyklonit
se z jedoucí tramvaje, postavit na ubíhající dlažbu zavazadlo
a pak teprve vyskočit. Ale moje překvapení mělo být ještě větší.
Ta dívka nevyskočila. Vtáhla se klidně zpátky do vozu, elektrika
zvětšila rychlost a odjela. Kufřík stál na prázdném konci nástu–
piště a vypadal, jako by se také divil. Stál jsem u muzejní kašny
a zažíval krásu okamžiku, kdy jsem se setkal s někým, kdo dělá
nevysvětlitelné věci.
Potom se od skupiny lidí na opačném konci nástupiště odloučil
mladý muž a mezerou, která tak v hloučku vznikla, jsem uviděl
starší paní pořádně vyválenou v blátě. Mladý muž vzal kufřík
a vrátil se s ním k té paní. Teď už bylo všechno jasné. Není zvykem
vyndavat z elektriky nejdříve zavazadlo a pak vystupovat, ale když
vám to chce ujet, hodíte tam nejdříve kufr a pak naskakujete. Té
paní se to asi nepovedlo, upadla a kufřík by jí byl ujel. Bylo docela
rozumné vyndat jej z vozu. Byl jsem zklamán. Plukovník Crane se
neproměnil v dívku, ačkoliv by mu to bylo podobné.