Člověk a lev

V jednom kraji žili pospolu člověk a lev. Neměli mezi sebou rozbroje,
jen malicherné při…
„Člověk je nejmoudřejší a nejmocnější ze všech tvorů!“ tvrdil ten
dvounohý, kdykoli se potkali.
„Lev je nejmoudřejší a nejmocnější ze všech tvorů!“ tvrdil na
oplátku ten čtyřnohý.
Jednou šli cestou k městu. Cesta byla vroubena kamennými deskami,
do kterých lidé vytesali obrazy. Na mnoha z těch desek byli lvi.
Nešel z nich strach. Lvi na těch obrazech byli ochočení a poslušní,
věrně sloužili svým pánům – lidem.
„Jen se podívej, jak je to se lvy,“ ukazoval člověk na kamenné
desky. „Už naši předci věděli, kdo je pán a kdo je sluha.“
A lev mu odpověděl: „Kdyby lvi uměli tesat, viděl bys na těch
kamenech obrazy lidí, jak slouží svým pánům – lvům. Nemám
pravdu?
Tak odpověz!“
Ale dvounohý mlčel. Odpověď neznal a pravdu čtyřnohému
přiznat nechtěl.

Jako každý, kdo se vychloubá tvrzením,
jež ve při neobstojí.