Kavka a cizí peří

Zeus, pán Olympu, svolal jednou všechny opeřence k volbě ptačího
krále. „Ptáci jsou jako květiny,“ rozhlásil. „Jejich moc spočívá v kráse.
A proto nechť je králem ten nejzvláštnější a nejkrásnější z vás!“
Všichni ptáci se na volbu chystali. Slítali se k jezírkům a říčkám,
vodou osvěžovali barvy svého peří a přebytečných pírek se zbavovali.
Daleko od všech ostatních seděla na břehu kavka. Smutně si
prohlížela své nijaké šedočerné peří, zatímco po vodě k ní připlouvala
různá pestrobarevná pírka ostatních šťastnějších ptáků. A tehdy
kavka dostala nápad. Zobákem si vytrhala své peří, pak pochytala
ta cizí barevná pírka a napíchala si je do kůže tak umně, jako když
zahradník stvoří ve váze z různých květů kytici.
V den volby ptačího krále svou zvláštností a krásou zastínila
i nádherného páva i pyšnou labuť i vznešeného orla. A dokonce
oslepila i soudnost pána Olympu.
Zeus už už chtěl zvednout žezlo a prohlásit ji králem, když tu
se z hejna ptáků zvedla sova. Přiletěla nad kavku a vytrhla jí své
peříčko. A pak poznala své pírko sojka a po ní červenka a pak bažant
a páv a ostatní ptáci.
A když si každý vzal své peříčko a pírko nebo pero, zůstala kavka
před soudcovskou stolicí stát nahá. A všichni se jí vysmáli.

Od té doby i lidé, kteří se zdobí cizím peřím,
bývají pro smích.