Had, lasička a myši

V jednom domě žilo plno myší. A tak sem chodila pěšinou, která
se táhla od lesa, lasička. Vždycky tu ulovila dost, aby jí nekručelo
v žaludku.
V tom domě žilo opravdu hodně myší. A tak sem chodil z druhé
strany, stezkou, která se vinula k řece, had. I had si tu nachytal tolik,
aby si nemusel na hlad stěžovat.
Nikdy se nepotkali. Had si našel skulinu ve zdi domu a lasička
díru ve vratech. Až jednou…
Jednou na sebe narazili. Zapomněli na myši a pustili se do rvačky.
Chvíli měl navrch ten a chvíli onen, byl to dlouhý zápas, protože
jeden nechtěl polevit a druhý prohrát.
Ta rvačka vylákala myši ze všech skulin a děr v domě… Myši byly
zvědavé, jak boj dopadne – a dopadlo to všechno jinak. Had i lasička
v tu chvíli zapomněli na nepřátelství a pustili se do myší!
Hloupé a zvědavé myši se pozdě poučily, že…

… dva silní nepřátelé snadno
zapomenou na rozbroje mezi sebou
a vrhnou se na slabšího.
Zvlášť když jim sám vyjde naproti.