Hetéry a jejich svět Alkifrón

2. Panope Euthybolovi
Já, kterou sis vzal za choť, Euthybole, nejsem žena v prach pohozená
ani jedna z ženštin bezvýznamných, nýbrž pocházím z dobrého otce
a z dobré matky. Sosthenes ze Steirie byl můj otec a matka Damofile,
ti mne řádně s tebou zasnoubili a sňatkem spojili, abychom plodili
manželské děti.
Ale tvé oči jsou přístupny svodům a v rozkoši lásky se celý
rozplýváš: opovrhl jsi mnou i našimi společnými dětmi Galenou
a Thalassionem a miluješ tu přivandrovalou Hermioňanku, jež se na
škodu všech milujících uhostila v Peiraiu. Všichni mladí námořníci
se s ní hlučně veselí a každý jí přináší nějaký dar; a ona pohlcuje
i vyhazuje jako Charybdis. Ty pak sám se neuspokojuješ dary vhodnými
pro rybáře, nenosíš a nechceš jí dávati nějakou tu mořskou
rybu, nýbrž rád bys vytiskl z její přízně své soky v lásce – ty, jenž
máš mládí už dávno za sebou, hezky dlouho už žiješ s ženou a jsi
otcem dětí ne právě nedospělých – a posíláš jí milétské síťky vlasové,
sicilský plášť, a nadto ještě peníze.
Buď udělej konec tomu velkopanskému chování a zanech své vilnosti
a bláznění po ženských, nebo, to ti povídám, odejdu k svému
otci, ten mne jistě neoslyší a obžaluje tě na soudě, že špatně jednáš
se svou ženou.