Žížala a velký had

Jedna žížala byla nespokojená se svou žížalí podobou a se svým
žížalím osudem. Nestačilo jí, že je největší z celého klubka svých
sester a příbuzných, chtěla být dlouhá jako had.
„Had má plno nepřátel,“ radily jí ostatní žížaly, „buď šťastná, že
jsi se narodila jako žížala. Co ti schází?“
„Schází mi vaše ubohá žížalí spokojenost,“ odpovídala jim pyšně.
„Nebaví mě vrtat se v hlíně, nechci být jako vy. Dokud se nepoměřím
s hadem, šťastná nebudu.“
A pak se vysoukala z hlíny a šla hledat hada, s kterým by se
poměřila.
Jeden ležel u smokvoně a spal. Nebyl nijak zvlášť dlouhý, ale co
naplat, byl to had – a žížala byla jen žížala. Jenže pořádně závistivá
žížala…
A tak se položila vedle hada a začala se natahovat. Natahovala se
a napínala a nepřestala a nepřestala – dokud se nepřetrhla.

A něco podobného se může stát i lidem,
kteří by se třeba i přetrhli,
jen aby se podobali těm větším a mocnějším.