Hetéry a jejich svět Alkifrón

3. Glaukippe Charopě
Nejsem již sebe mocna, matko, a nesnesu, abych se provdala za
muže, kterému mě nedávno zaslíbil můj otec, za toho mladíka
z Methymny, syna kormidelníkova – a to od té doby, co jsem spatřila
onoho městského jinocha, nesoucího o Oschoforiích ratolest révovou,
tehdy, když jsi mi o té slavnosti kázala dojíti do města. Neboť je
krásný, matko, krásný a líbezný a kadeře má kučeravější než mech
a usmívá se rozkošněji než klidná hladina mořská a pohledy jeho
tmavých zraků jsou tak blysknavé, jako se třpytí moře ozařované
prvními paprsky slunečními. A celý jeho obličej – řekla bys, že na
jeho lících tančí Charitky, jež opustily Orchomenos a vykoupaly se
v prameni Agrafijském; a jeho rty prokvétají růžemi, jež uloupil
z ňader Afroditiných a na okraj rtů svých přiložil. Buď budu jeho,
anebo se vrhnu jako lesbická Sapfó, nikoli ovšem z Leukadské skály,
ale z peirajských úskalí do příboje vln.