Lev a myš

Není radno budit lva, když spí. A přece mu myš přeběhla kolem
tlap, když podřimoval. Lev zavrčel, vyskočil a hned by se na vetřelce
vrhl, kdyby…
Kdyby to nebyla mrňavá myška. Sotva ji bylo vidět. A ještě se
smála, že se jí lev polekal.
„Ty mrňousku,“ rozhněval se lev, když myšku konečně v trávě
objevil. „Já sice myši nerad, ale tebe musím za tvou opovážlivost
sníst.“
Myš prosila, aby ji lev nechal žít, že se už příště bude chovat ke
králi zvířat, jak se sluší. A že prý se mu třeba ještě odvděčí.
„Jak jsi mrňavá, tak jsi drzá,“ řekl lev pobaveně. Nechal myšku
na pokoji a zase usnul.
Spal tvrdě a toho využili dva lovci. Přehodili přes spáče síť, přivázali
ho ke stromu a šli do vsi pro posilu.
Myška všechno viděla. Sotva lovci zmizeli za kopcem, přiběhla
ke stromu a přehryzala provaz, kterým byl lev připoután.
„To abys věděl, že i mrňavá myš ví, co je vděk,“ řekla.

A král zvířat poznal,
že ani ten nejmenší tvor
neběhá po světě nadarmo.