O TRAKTORU A KLÁŘE

Jednou, bylo na začátku prosince, psali děti ve škole písemnou práci na otázku, co by chtěli jednou v životě zažít. Mezi dětmi byla i malá Klárka. Byla to milá, krásná holčička, která nosila mašličky ve vlasech, které měla vždy pěkně upravené a nosila krásné oblečení, sukýnky a trika s volány. Moc ráda zpívala a ještě raději malovala. Otázka písemné práce ji nepřekvapila a hned odpověděla: „Já bych se alespoň jednou chtěla svézt na traktoru, který odhrnuje sníh.“ Děti i paní učitelka se zasmáli, ale Klára to ale myslela vážně. Její tatínek neměl možnost takový traktor řídit, byl to úředník ve velké továrně na jídlo pro pejsky a maminka prodávala v obchodě s potravinama. ,,Určitě to musí být parádní zážitek," řekla všem znovu Klárka. Každý měl jiná přání, někdy těžko splnitelná, třeba Honzík chtěl být kosmonaut, Eda by chtěl být pilotem a Láďa by chtěl být objevitelem na jiných planetách. Další byla skoro normální, podívat se do cizích zemí, ochutnat jídlo, co tu normálně není. Holky chtěly být princeznama!!! No prostě přání... Ale...
Klárky spolužák, Jirka, o tom doma řekl tátovi, který se v jejich vesnici staral o komunice, silnice a chodníky tak, aby byli čisté. V létě, strojem na úklid chodníků, jezdil a zametal, no a v zimě odhrnoval sníh. A protože byla zima a co nevidět měl napadnout sníh, zeptal se tatínka. ,,Tati, Klárka z mojí třídy má přání, chtěla by se svézt tvým odhrnovačem sněhu." Ten se zasmál a řekl : ,,V noci by měl napadnout sníh a já budu muset odhrnovat sníh, tak se domluvte a já vás oba vezmu, ale budete muset vstát brzo." Jirka byl radostí bez sebe, ona se mu totiž Klárka moc líbila, a tak rychle začal telefonovat. ,,Ahoj Klárko," začal mluvit. ,,Ahoj Jirko, co se děje?" odpověděla Klárka. ,,Ptal jsem se táty, který odhrnuje sníh, jestli by nás nesvezl. A v noci má sněžit, hned zítra je tedy šance a ke všemu je sobota! Jen bys musela říci mamince a tatínkovi, aby tě sem přivezli brzo ráno, nebo raději už dnes po večeři." vychrlil ze sebe. ,,Jééé, počkej" řekla Klárka a Jirka slyšel, jak se ptá rodičů. ,,Tak mohu, maminka ještě zavolá tvé mamince a po večeři přijedeme!" řekla s takovou radostí, až se zajíkala.
Když se po večeři setkali, řekla Jirkovi, že se maminka sice trochu bála, ale nakonec souhlasila. Oba dva si ještě chvíli hráli, ale přišel tatínek, co jim řekl ať už spí, protože se musí brzo vstávat. Tak zavřela jak Klárka, tak Jirka svá očka a oba usnuli. Byla ještě hluboká noc, asi kolem třetí hodiny, když je tatínek vzbudil.
,,Je čas" řekl a počkal až se oba teple obléknou. ,,Na stole máte svačinku a v termosce čaj, bude ho třeba!" pověděl. No a pak se šlo. Táta s Jirkou vzali Klárku s sebou na jízdu traktorem. Klárce se plnil sen! Už jen vylézt do toho obrovského traktoru, bylo něco! Bylo to tak moc vysoko! Klárka se pohodlně usadila vedle Jirky a jeho táty a výlet mohl začít! Traktor hřměl, pípal a svítil a všechno venku se zdálo tak pidimalé a směšné. Katka nemohla pochopit, jak dokáže Jirkův táta tak dobře řídit. Brodil se ulicemi a přitom neodřel žádné stojící auto a ani neshodil žádnou popelnici! Cestou vyprávěl Jirkův tatínek, jak je tato práce důležitá a že spousta lidí to bere jako samozřejmost. Ale jen kdyby jednou nevyjel! To by bylo pozdvižení. Klárka všemu naslouchala a snažila se vše zapamatovat. Dokonce si na svůj mobil udělala i pár fotografií. A v duchu si slíbila :„Až budu velká, taky budu tak řídit!“ Když odhrnuli sníh z celé vesnice, poděkovala Jirkovu tátovi a domů se vrátila plná neskutečných zážitků.
O týden později psali ve škole sloh o tom, jaká povolání jsou ta nejdůležitější. Klárka psala o odhrnování sněhu. Děti se znovu zasmáli, teda až na Jirku, ale Klárka jim to vysvětlila. „Kdyby nebylo lidí, kteří by odhrnovali sníh, lidé by se nedostali do práce, děti do škol, nemocní do nemocnice a hladoví do obchodu.“ Děti se zamyslely a souhlasily. Bylo to opravdu důležité povolání a Klárčino splněné přání.
Tak to vidíte kluci a holky, každé povolání je důležité. A jak se zpívá v jedné písničce, ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc, tak to je pravda. Určitě i vy budete mít důležitou práci, na kterou budete náležitě hrdí a pyšní. Zdroj Facebook - Pohádky dědy Martina.