O MYŠCE A LVU

V daleké zemi, kam se pěšky jen tak nedostanete, pouze letadlem, žil jeden veliký lev. Lev je král zvířat, má obrovskou sílu v packách s ostrými drápky, kolem krku dlouhou hřívu a umí zařvat tak strašlivě, až v uších zaléhá. Jednou, bylo to v horkém letním dnu, se po vydatném obědě lev položil do stínu velkého stromu a odpočíval. Hlavou se mu honilo spoustu myšlenek, neboť se o lvech říká, že jsou králi zvířat. Přemýšlel o tom, jak v době sucha udělat pořadník u jezera tak, aby se všechna zvířata mohla v klidu napít. Z toho všeho přemýšlení nakonec usnul. Zdál se mu krásný sen o jeho rodičích.
Najednou mu přes tlapu přeběhla malá myška, která si to přes huňatou hřívu namířila na lví hlavu. To lva probudilo. ,,Kdo si dovoluje rušit a budit krále zvířat?” zařval naštvaně, shodil malou myšku a připlácl ji tlapou k zemi. Už se chystal ji rozdrtit a sežrat, když vtom myška promluvila. ,,Počkej, počkej velký králi zvířat, majestátný lve, ušetři můj život. Moje smrt ti nijak nepomůže, jsem malinká a hlad mnou nezaženeš. Když mě necháš jít, mohu ti i já někdy pomoci.” ,,Ty? No dovol, abych se zasmál. Co by jsi ty, myška, která mi nesahá ani po kotníky, mohla pomoci?” ptal se jí lev. Hodně ho to rozesmálo, zvedlo náladu a rozptýlilo jeho myšlenky na kralování. Rozhodl se proto, že malou myšku pustí a ušetří ji. ,,Tak utíkej myško, ale rychle, než si to rozmyslím.” povídá lev a v duchu se stále usmívá nad tím, co mu myška řekla o její pomoci jemu.
Čas utíkal, uběhlo pár týdnů a v zemi, kde král zvířat žil, se objevili lovci. Ale nebyli to hodní lovci, byli to pytláci. Pytlák, to je člověk, se živí tím, že loví vzácná zvířata a dál je prodává. Ať už živé nebo jako trofeje. A tihle lovci nastražili pasti, vyčkávali, až se nějaké vzácné zvíře chytí. A chytilo. A ne ledajaké. Sám král zvířat, velký lev. Zrovna běžel džunglí, když šlápl na nastraženou past a spadla na něho pevná hustá síť, do které se zamotal. Házel s sebou, svíjel se a řval, ale tím se ještě více zamotával. Všechna zvířata, která byla v blízkosti, lva pozorovala z dálky ve svých úkrytech. Žádné z nich nemělo odvahu se k obrovskému lvu přiblížit, protože se sama bála o své životy.
Najednou kolem chyceného lva zašustilo něco v trávě. Za stéblem se objevila maličká hlavička maličké myšky, která mezi oky sítě proklouzla až ke lvovi. ,,Tak jsem tady velký králi a jdu ti pomoci” zapištěla mu do ucha. ,,Jak by jsi mi mohla zrovna ty, myšičko, pomoci?” zeptal se smutně unavený lev. ,,Já už se smířil s tím, že skončím v rukách pytláků” pokračoval lev. ,,Takhle tě můj králi neznám, jen teď klidně lež, ať mě nezalehneš.” řekla mu myška a pustila se svými zoubky do přehryzávání provazů. Síť byla sice pevná, ale myška byla vytrvalá. Za pár minut myška vykousala do sítě dost velkou díru na to, aby se jí lev protáhl. Když se ze sítě dostal, řekl: ,,Myško, nikdy bych nevěřil, že někdo tak maličký, může zachránit život králi zvířat.” Malá myška se jen usmála a rychlostí blesku zmizela ve vysoké trávě směrem k džungli. Od té doby jsou král zvířat, lev, a jeho malá zachráňkyně, myška, přáteli.
Tak to byl dnešní příběh o pomoci, kterou by nikdo nečekal. A co z toho, holky a kluci vyplývá? No přeci to, že se nikdo nemá podceňovat. Protože i když je někdo malé postavy a bez velkých svalů, tak může pomoci někomu velkému a silnému.
Zdroj Facebook - Pohádky dědy Martina.