Orel, kavka a pastýř

Orel má zoban, perutě a pařáty. Kavka má drobný zobák, krátká
křídla a místo pařátů jen drápky. Orel lítá vysoko a kavka nízko, ale
nebe patří oběma. Jen kořist a potravu si jinak vybírá orel a jinak
kavka.
Orel se spustí z výšky na louku, kde pobekává zabloudilá ovečka.
Zobanem ji omráčí a pařáty sevře a odletí s ní na skálu, kde si pak
uspořádá hostinu.
A právě tohle se stalo před očima kavky. „Když si orel dopřál
ovečku, proč já bych si nedopřála něco ještě většího,“ pomyslela si
kavka a vybrala si na louce zatoulaného berana.
Chtěla ho sevřít a vynést vzhůru jako orel, ale její drobné drápky
se zapletly do hustého beraního rouna. Sama se chytila do pasti.
Zlobila se a křičela a nadávala… nu jako kavka.
Ten křik přivolal pastýře. Pastýř kavku vysvobodil, ale volnost
jí nedal. Přistřihl její beztak krátká křídla a přinesl ji svým dětem
na hraní.
„Co je to za ptáka?“ ptaly se děti.
„Kavka, která chtěla být orlem,“ odpověděl otec. „Není to k smíchu?“

Je to k smíchu a může to dopadnout i hůř –
s kavkou a s každým, kdo má málo rozumu
a hodně pýchy.