Kavka a holubi

Kavce se nelíbilo mezi kavkami. Pokukovala po holubníku. Holubi
měli bílé peří – a hlavně pohodlný život. Nemuseli si shánět potravu
po polích. Posedávali doma a zobali zrní, které jim hospodář
nasypal.
A tak se kavka nabílila a usadila se v holubníku.
„Co je to za divnou bílou holubici?“ divili se holubi, ale kavka byla
zticha. Všichni si brzo zvykli.
Jenže jednou se kavka připletla do nějaké ptačí hádky, ozvala
se – a hlas ji prozradil.
Holubi hned nechali hádky mezi sebou a vrhli se na vetřelkyni.
Vyštípali ji z holubníku. Kavka byla nakonec ráda, že se ve zdraví
dostala domů.
„Co je to za divnou bílou holubici?“ divily se kavky. A protože
měly o zrní nouzi, sesypaly se na ni a vyhnaly ji od společného stolu.
Nic jí nepomohlo, že křičela jako kavka. Barva ji prozradila. Byla
bílá mezi černými kavkami. A tak musela z hejna ven.

A podobně může skončit každý,
kdo není doma spokojen.