Poutníci a platan

Dva poutníci šli otevřenou krajinou. Bylo léto a plné poledne.
Slunce sálalo jako pekařská pec. Poutníci usoužení vedrem spatřili
najednou před sebou platan.
„Konečně trochu stínu!“ zaradovali se. „Ten strom nám musel
seslat z nebe sám Zeus!“
Pak ulehli v chládku a ve stínu, který jim poskytla koruna stromu.
Odpočívali, hleděli do koruny a takhle mudrovali: „Jak je ten
strom vysoký a silný – a přitom nedává lidem žádný užitek! Kolik
ovoce nebo oliv by se na něm mohlo urodit, kdyby byl k něčemu!“
Jejich řeč slyšel Zeus, pán Olympu, a tuze se na ty dva nespokojence
rozzlobil. Proměnil platan v keř ostružiníku.
Ostružiník byl obsypaný plody, ale poutníci uvízli v jeho trnech.
Trvalo dlouho, než se z trní osvobodili, a ještě déle, než se jim
škrábance zahojily.

A není to snad zasloužený trest
pro tlachaly a nevděčníky?