Štědrý den na Starém bělidle

Na Štědrý den a Boží hod se jak ve mlýně, tak v myslivně a na Starém bělidle jedlo a pilo do sytosti. Pohoštění bylo nabídnuto komukoli, kdo přišel, a když nikdo nešel, babička šla hledat hosta na rozcestí. Každý rok se chtěly děti postit, aby spatřily zlaté prasátko, ale nikdy k tomu nedošlo, protože to nevydržely a najedly se.
Na Štědrý den byl štědře podělen kdekdo, i drůbež a dobytek dostaly vánočky, a po večeři nabrala babička ode všeho kousek, polovičku z toho hodila do potoka, druhou půli zahrabala do sadu pod strom, aby zůstala voda čistá a zdravá, a země byla i nadále úrodná. Nasbírané drobečky hodila do ohně, aby neškodil.
Bětka třásla bezem a volala při tom: „Třesu, třesu bez, pověz ty mi, pes, kde můj milý dnes.“ Děvčata slívala olovo a vosk, děti spouštěly svíčičky v ořechových skořepinách na vodu. Maminka rozkrajovala dětem jablka, aby viděly, kolik budou mít štěstí. Pokud byly v jablíčku zdravé hvězdičky o čtyřech paprscích, šlo o dobré znamení.
Děti čekaly u okna a domnívaly se, že uvidí a uslyší Jezulátko. Babička jim musela povyprávět, že ho není vidět ani slyšet. „Jezulátko sedí v nebi na světlém trůnu a posílá dárky hodným dětem po andělích, kteří je přinášejí na zlatých oblacích. Neslyšíte nic než zvonků hraní.“ Děti babičku pozorně poslouchaly a dívaly se do oken, když vtom kmitla okolo světlá zář a zvenku zazněl zvonek. Děti ihned zbystřily a poznaly, že to bylo Jezulátko.
Přišla za nimi maminka a pověděla jim, že v babiččině světnici mají nadílku. Všichni se při pohledu na krásně ozdobený strom a pod ním spoustu darů radovali, zvenku se ozývala pastýřská koleda. Nejprve pastýř odtroubil melodii pastýřské písně kolední, pak zpíval: „Vzhůru vstaňte, pastýřkové, hlasná novina, Spasitel se nám narodil v Betlémě v chlívě.“ Babička vyšla ven a dala mu výsluhu. Zdroj Facebook