O naději v beznaději

Věděla, že je mrtvá, už dávno to věděla. Srdce nebilo a vykrvácela přeci již tehdy, v ten první den, kdy se jí podařilo proříznout žíly na zápěstí o okovy, jimiž ji přikovali ke skále předtím, než ji živou zazdili. Nechtěla se udusit, bylo to tehdy takto lepší, ...protože rychlejší...

Svoji existenci si vysvětlit neuměla, předpokládala však, že ji zde v podzemí nemůže kromě živých, ...najít ani Smrt. Nemohla vyloučit ani to, že její stav souvisí s tím, že si vlastně život vzala sama.

Byla to už jistě staletí, kdy zde byla sama v malé kobce, už to bylo velmi, velmi dávno, co se rozpadly její okovy, byla zde v naprosté tmě a vlhkosti. Netrpěla, to ne, nepříjemnost chladu a vlhka, ba ani bolest, už neznala.

Její smysly sloužily jinak bezchybně. Myšlení zůstalo v pořádku, taky její vzpomínky byly netčené. Byla kdysi překrásnou ženou a současně velmi chytrou a vzdělanou... ...ach, právě proto musela zemřít. Zemřít? Ano, zemřít...

Už dávno došla logickou dedukcí k závěru, že zůstala právě jen proto, že ji ještě něco čeká, neuměla však odpovědět na otázku, co to bude a kdy to nastane. Naučila se nekonečné trpělivosti a silou vší svojí vůle tlumila naději, kterou stále měla. Naději zřetelnou a hmatatelnou, naději podobnou jistotě a současně nekonečně nejistou a nedefinovatelnou, ...avšak logickou.

...jednoho dne to zaslechla. Teď. A znovu... ...a teď znovu. Ty zvuky byly jistě velmi vzdálené, avšak první, které za ta staletí slyšela. Nedávaly jí smysl a nechápala, co je jejich zdrojem. Po nedlouhé době však měla jistotu. Ty zvuky se přibližují, neboť jsou stále zřetelnější.

...nyní již ty zvuky nepřestávaly, blížily se velmi rychle a cítila dokonce i chvění a později už i silné otřesy. Když už byl hluk i otřesy na téměř nesnesitelné úrovni, zjistila i to, že zvuky přicházejí shora a v jediném okamžiku se to potom stalo...

...strop kobky se zbortil, ...ze všeho nejdříve zřetelně uviděla sluneční paprsky a ucítila závan čerstvého vzduchu. Její tělo se pak ihned rozpadlo na prach a ona pocítila vlnu nekonečného štěstí...

...když se její duše osvobodila...