Pouť s převozníkem.

Oslepl jsem, ale viděl jsem vše.
Ohluchl jsem, ale cítil jsem.
Byl jsem jen další z mnoha duší vracejících se ke stvořiteli. Jako kapka inkoustu v moři rozplývající a vytrácející se do prázdna. Ale než jsem se rozpadl úplně, něco mě zastavilo, vědomí dostalo impulz, který ničím nepokračoval a tak jsem zase upustil a opakovaně se vytrácel.
Viděl jsem vše, počátek i zhroucení všech vesmíru. Ty které jsou i ty co byli i ty jejíchž doba ještě nenastala. Pozoroval jsem vzestup a pád největších civilizací a slyšel jsem pohyb klasů v bouři. Věděl jsem ta nejtajnější slova, která kdo kdy řekl. Cítil jsem jak největší události zatřásli realitou.
Nekonečný koloběh opakující se skrz věčnost. Čas a prostor pro mě nebyli hranicemi. Ale to vše bylo bezcenné, postrádalo to významu a tak jsem to zas upustil.
Poslední střípek vědomí se začal tát a vypařovat. Už jsem byl skoro spojen a tu mě zase něco vyrvalo ze spárů všemohoucího. Jako mysl na pokraji spánku, když ji probudí sebemenší zvuk. Ale nic se nestalo. Být přítomen bylo vysilující a tak jsem zase upustil a začal jsem hledat nekonečný mír...
Můj vjem najednou zaujalo cosi podivného, sympatického a známého.
Myšlenka.
Cítil jsem ji a cítil jsem i jejího nositele. Cizí vědomí pozorující, nicneříkající a já pochopil, že to je to, co mi nedá klidu. Táhlo mě k jedné neobyčejné události skrz čas a prostor. Pozoroval jsem ho se zájmem a úctou. Bylo to totiž to jediné co si mě všimlo.
Seskupoval jsem se v momentě významném, avšak pro mne nepříjemném. Byl to čas mé smrti. Netušil jsem, že jsem mrtvý bylo to již dávno,.. ale co je dávno když čas není určen...
Pozoruji ho znovu a znovu, lidé kteří kolem sedí a nic nedělají. Jejich mysl je prázdná avšak je tu ještě jiná mysl. Silnější a pozoruhodnější než vědomí meditujících lidí.
Vede mě k tělu a já poznávám, že je to moje tělo. Bezvládné a příliš rozbité na, to aby neslo duši.
Cítím za sebou moc všemohoucího jak skrze naše nedokonalé spojení uzdravuje bezvládnou skořápku.
"Připoj se k nám." Slyším sbor myšlenek jak jednohlasně žádá, a já vím, že do těla musím dobrovolně.
Nepřemýšlím, nemusím. Stáhnu se do své mrtvé schránky. Vím že jí budu muset upravit a taky vím, že moje spojení se stvořitelem bude přerušeno a pravděpodobně zapomenuto.
Dělám to k jejich vůli, protože jejich vůle je má vůle.