Lobo Anonym

Byla temná noc, tmavší než cokoliv jiného co jsem kdy viděl.
Svíčka už pomalu uhasínala a já stále slyšel ty podivné zvuky připomínající škrábání na zeď. Měl jsem strach a nemohl se pořádně nadechnout, byla mi zima a klepal jsem se.
Když jsem spatřil co jsem spatřil, celý jsem ztuhl, viděl jsem jak plamínek svíčky tancuje, zvyšoval se a snižoval, hasl a hořel, nechápal jsem. V jednu chvíli i svíčka samotná mi odletěla z ruky na druhou stranu místnosti a zapálila rodinné album ve kterém byly uloženy fotky mé dcery a ženy, která skonala na rakovinu. Škrábání ustálo když prudce hořící plameny už podpalovaly i dřevěný trám půdy mého nově koupeného domu.
Moje dcera byla u své babičky a já byl v domě sám s našim mourovatým kocourem Viktorem, který si někde po venku lovil myši.
Plameny začaly doslova syčet neovladatelností a já už přestával popadat dech a omdlévat, když v tu chvíli najednou plameny a nekonečné temno ustaly, svíčka opět hořela a byla v mé ruce, ani škrábání už jsem neslyšel.
Všechno bylo jakoby se to nikdy nestalo a já mohl půdu opustit, jenže když jsem z ní odcházel, na stěnách kolem dveří a oken byly škrábance...
rozhodl jsem se to nikomu neříct, ale zavolal jsem své matce.
Rozhovor pokračovat asi nějak takto:
,,Ahoj mami, mohla bys i s Eliškou přijet?"
,,Ahoj, ano mohla proč?"
,,Stěhujeme se zpátky, blíž k tobě."
,,Proč?"
,,Nezdá se mi to tu vhodné pro Elu, mohla by si ublížit a neptej se tolik, prostě se vracíme."
,,Dobře, tak já jí to řeknu a pojedeme."
,,Jo, díky, zatím ahoj."
,,Ahoj."
Začal jsem už balit těch pár věcí co jsme vytáhly z krabic a nakládat je do auta.
Za chvíli přijeli a já přivítal svou matku a dceru a okamžitě mi pomohla a nakládala krabice i do svého auta.
Všechno jsme měli naloženo a jeli zpět do starého domu, přijeli jsme a vše vybalily.
Další den jsem chtěl jet zpět do domu, ale cesta po které jsem jel se najednou vytratila, jakoby jsem měl zákaz se tam vrátit.
Už jsem se na to celé radši vykašlal a jel domů za svou dcerou, dům už jsem nikdy neviděl a ani jsem nechtěl. Všechno už bylo jako předtím, byly jsme se svou dcerou a mou matkou šťastní, ale od té doby co jsem odjel mě na srdci stále tíží pocit, jako kdybych tam něco zapomněl...
,,Pěkné fotky..."