Záhon rudých růží

Jakoby to bylo včera co jsem ji viděl naposledy, zvláštní a nemluvnou dívku s kaštanově hnědými vlasy až po pas.
Každý den stála u mého záhonku růží a sledovala mě, po týdnu už mě to začalo štvát, ale až po měsíci jsem na to začal reagovat a dívku odhánět. Vždy když jsem ji viděl v okně jsem se naštval a šel ke dveřím, otevřel jsem a už tam nebyla... Vždy tam zůstal papírek s nějakým slovem. Pamatuji si ze první slovo bylo ,,Pomoc" celkem jsem nechápal co tím myslí.
Každým dnem mě stávala čím dál tím víc, začali mi ublívat růže a já věděl že za tím stojí ona, mé milované rudé růže den co den, jedna za druhou mizeli stejně jako ta holka za západem slunce.
Každý den, celých 5 let to tak bylo a já na ni už čtyřikrát volal policii, ale bez úspěchu, nikdo ji tady neznal, neviděl, nic. Neměl jsem důkaz, tak jsem si před záhon nainstaloval kameru, ale ta se jako zázrakem vždy deset minut před tím než přišla vypla a naopak, deset minut po tom co odešla, se kamera zase zapla.
Stále jsem nechápal co mi tím chce říct, slovo která mi dávala jsem si skládal do vět a jedna mi vyšla:
,,Pomoc je to co tvá duše potřebuje, tvoje síla nezpočívá v tvých svalech, ale na tvé psychické stránce kterou já pomalu ničím... S krví nasáklými růžemi "She"...".
Byl jsem rozhořčen, v hlavně mi kolovala věta ,,Snaží se mě vystrašit? Já jí dám!" nabil jsem si pistoli kterou jsem měl na to, kdyby se toulaví psy nebo někdo rozhodl zaútočit na mé ovce. Zbraň jsem měl nabitou a usilovně čekal až jí vynadám s tím ze pokud se vrátí tak střelím, ale ona nepřišla...
Uběhl měsíc, dva, půl roku, rok a já našel u svého záhonku s růžemi obálku, na obálce bylo napsáno ,,Čti... She"
Dívku jsem si okamžitě vybavil a neváhal. Obálku jsem otevřel a vytáhl z ní papír s krátkým vzkazem.
,,Ahoj, jmenuji se She, jsem už 15 let mrtvá a jsem tvůj strážný anděl. Hlídám tě za malé úplatky, každý den si vezmu jednu tvou růži a to že nepustím zlo do tvého domu. Vždy když budeš potřebovat pomoc a nebudeš to vědět, vezmu ti jednu růži. V době kdy jsem ti nejvíc brala růže si pro tebe chtěla přijít smrt, nevadí mi že jsi po mě křičel a chtěl mě zastřelit, nevadí mi to a vím o tobě všechno, bydlím s tebou.
Běž na půdu. "
Byl jsem vystrašený, nevěděl co dělat a ta poslední věta... ,,Běž na půdu." měl jsem husí kůži, ale zajímalo mě co na té půdě je... Prospal jsem se a další den tam šel.
Co jsem tam našel mě až dohnalo k šoku, ne jen že tam byly mé růže, ale byla tam i ta dívka. Přišel jsem k ní, ležela na zemi, obklopena rudými růžemi, přiložil jsem si dva prsty na její krk abych zkontroloval jestli má tep, měla ho, začal jsem jásat. Probrala se když ucítila že jsem ji chytil za ruku, byla ledová a okamžitě mě pustila. Zvedla se a řekla ,,Budu tě strážit navždy." nakonec skočila z okna...