Cesta k jednoduchosti Milena Jesenská

Několik společenských zákonů

Jen na první pohled jsou společenské formy nezávislé na zákonech
srdce. Ve skutečnosti ve všem, co společnost zapovídá a nařizuje,
je hluboký ohled člověka k člověku, je hluboký zákon laskavosti.
Prvním pravidlem společenského styku je: šetři druhého a buď mu
příjemným. V jistém smyslu je to větší zákon než zákon lásky, protože
je samozřejmé a lehké konat dobro milovaným lidem. Ale být
příjemným i k nemilovanému, být ohleduplným i k lhostejnému,
právě to je výkon. A každý výkon je záslužný, ať výkon tělesné síly,
ať ducha, ať nadání; právě tak výkon výchovy srdce.
Společenským chováním nemyslím ovšem zatuchlou morálku
malicherných lidí ani konvenční ohledy jakékoli společenské třídy,
jejíž názory ustrnuly v nesmyslné požadavky a jakousi pošetilou
formulku v oceňování druhých. Slovem společenský myslím jeho
nejširší význam. Morálka dobrého chování v dobré společnosti je
příliš chudá a přespříliš šosácká, než aby nás mohla jakkoli zaměstnat.
Běží o chování se ve velké společnosti lidské, jejímiž členy jsme,
a o laskavost člověka k člověku, druha k druhu bez rozdílu kabátů.
Silného poznáte podle způsobů, jakým se chová ke slabým. Člověk,
cítící pevnou půdu pod nohama, nemá zapotřebí, aby hanil slabší,
ani aby pochleboval silnějším. K těm i oněm má mírumilovné gesto
shovívavosti. Obyčejně se nejvíce proti tomu prohřešují ženy. Žena,
která nesnese druhou ženu ve společnosti, prozrazuje, jak nejisté je
její postavení. Žena, která nedovede přiznat druhé ženě více ducha,
více krásy, více šarmu, více půvabu, ztrácí vše, poněvadž prozrazuje
žárlivé obavy o svoje přednosti. Žena mluvící zlomyslně o druhé,
očerňující druhou zasluhuje opovržení. Všechny jsme vydány hoři,
slabosti, stárnutí, ošklivosti, opuštěnosti. Před kým máme dojít
soucitu, ne‑li před těmi, kterým hrozí stejná nebezpečí?
Neskrblete chválou a buďte opatrní při odsuzování. Dobré, příjemné
slovo ještě nikoho nebolelo. Hana bolí i od nejlhostejnějšího
člověka. Uvědomte si však vždycky, že nemáme právo ke kritice, že
nemáme právo k upřímnosti. Upřímnost je výsadou nejintimnějších
přátel. Upřímnost je z nejtěžších, nejzávažnějších lidských statků,
je nejhroznějším trestem, největší odměnou, nejtrpčím pokořením,
nejnebezpečnější zbraní. Patří jen do rukou oprávněných a těch, kteří
jsou si vědomi, že člověk nemůže být objektivní, a že tedy upřímnost
je subjektivní věc, kterou nerozdávám, aniž bych byl požádán, a pak
jen skrblivě. Nikdy nejsme takoví, abychom směli kárat chyby
druhých, ale vždycky jsme takoví, aby na nás bylo ledacos k pokárání.
Spolehněte se, že je na vás určitě něco, co jen vy vidíte v mírném
světle.
Že jste tedy vždycky takoví, abyste museli uznat přednosti druhého.
Nikdy nezapomínejte, že nejste na světě sami. To je důležité.
Podřiďte se, ale radostně, bez mrzuté tváře. Ve společnosti není
vůdce, nejsou rozkazy. Platí zde přání všech. I kdybyste tisíckrát chtěli
dělat něco jiného než ostatní, nedávejte najevo mrzutost. Neběží jen
o vás. Nejste tak důležití. Nebuďte protivní, jste‑li unavení a druzí
chtějí jít ještě dál. Neobtěžujte, bolí‑li vás hlava. Potlačte své smutky,
své privátní náhledy. Nestarejte se tolik o sebe, starejte se o druhé.
Učiníme‑li tak všichni, dosáhneme znamenité harmonie. A vidíte,
nezní to navlas podobně tomu, čeho nám je a vždycky bylo na světě
nejvíc třeba: nemysli na sebe, mysli na druhé?
Zachovávejte distanci. Umějte se denně stýkat s lidmi, aniž byste
o sobě něco prozradili. Nemůžete‑li zabránit, aby do vašeho soukromí
nikdo neviděl, nesvěřujte přece nic. Překročíte‑li hranice
důvěrnosti, vydáte se kritice, soucitu, závisti. Počnete jakousi pro–
blematičnost vztahů, aniž byste chtěli, dáte lidským nedorozuměním
volný průchod do svého domova. Přestáváte mít vztah v ruce,
nemůžete jej více utvářet, nýbrž on utváří vás. To je chyba. Častá
důvěrnost je kromě toho nevěrou vůči dvěma třem opravdovým
přátelům, které máte, a nevkus vůči sobě.
Nepoznáte‑li člověka podle ničeho, poznáte ho podle jeho vztahu
k penězům. Ušlechtilí mohou být jak lidé spořiví, tak lidé rozmařilí.
Ale lidé, kteří se klaní penězům, ať cizím, ať vlastním, nejsou nikdy
ušlechtilí. Pro čistého člověka znamenají peníze životní nutnost
a prostředek k cíli. Pro nečistého znamenají cíl. Nestyďte se, máte‑li
málo peněz a jíte‑li slanečka, když ostatní jedí pečeni. Ale styďte se
ohrnovat nos nad něčím, co je či co musí být dost dobré pro ostatní.
Styďte se dokazovat, že jste „zvyklí na něco lepšího“. Styďte se
neskromnosti.
Jen nejsprostší povýšenci, jen nejhrubší trubci nedovedou vzít zavděk
špatným jídlem a lůžkem na seně, není‑li postel. Nesmírně se
prozrazujete, myslíte‑li, že peníze jsou to, co podmiňuje noblesu.
Druhým zkušebním kamenem lidských vlastností je víno. Ve vzteku
bývají lidé upřímní, ale přece ohraničeně. Ale opilost otevírá
vnitřnosti duše. V opilosti prozrazujete své pravé vlastnosti
a teploměr svého vztahu k nim. Neopíjejte se nikdy, máte‑li příčinu
bát se prozrazení.
Velkým omylem je názor, že je třeba přesně ovládat společenská
pravidla k tomu, abychom byli vychovanými lidmi. Naprosto
netvrdím, že je třeba jíst špenát nožem a klást nohy na stůl. Ale
kupodivu, té bajce o zneuznaných a potlačených se mi nechce věřit.
Celý život kolem sebe vidím, že pravá ušlechtilost, pravá ryzost, pravá
velkodušnost platí. Je to opravdu velice jednoduchý zákon světa:
člověk dosáhne u lidí toho, co si zasloužil. Nevěřím, že pokrytci
to dotáhnou dále než lidé otevření. Nevěřím, že je svět tak špatný,
že se kupředu dostávají jen ničemové. Naopak věřím, že ti, kdo to
s mučednickou tváří tvrdí, používají své víry jen k omluvě svých
slabostí. Ať ti, kteří se dostali pod kola, nejprve hledají vinu u sebe.
To jediné jim pomůže, aby se dostali zase vzhůru.
Společnost, to není jen uzavřený kroužek, který se schází
k odpolednímu čaji. Společnost je celý svět. I řidič tramvaje, i čistič
bot, i kuchařka, i ministr, pán i dělník.
Zachovávejte společenský takt vůči každému. Netlačte se nikdy
kupředu ani tam, kde vás neznají, nebuďte hrubí ani k níže
postaveným.
Buďte příjemní všem, mějte se v moci před každým a všude.
Nezapomínejte nikdy, že nejste sami a že neběží jen o vás. Buďte
vždy přísní k sobě a shovívaví k druhým. Mějte dvojí měřítko pro
sebe a pro svět. Máte‑li dva tři lidi na světě, ale co pravím, máte‑li
jediného člověka, před kterým můžete být slabí, ubozí, zkroušení,
aniž by vám proto bylo ublíženo, jste bohatí. Shovívavost smíte
žádat jen od lásky. Nikdy od druhých a především: nikdy od sebe.
Ponechte druhému svobodu, která je nutná i vám. Nechtějte od
něj, aby miloval, co milujete vy. Nechtějte, aby byl s vámi stejného
náhledu. Nepřejte si, aby měl s vámi stejné zájmy. Ponechte si svoje
a respektujte jeho. Sejdete‑li se někdy na bodu pochopení, tím lépe,
Nepodmiňujte svoje sympatie jeho skutky, ale jeho vnitřní hodnotou.
Viďte hlouběji, prozírejte pozadí jeho konání. Oceňujte jeho
srdce, jeho duši, jeho pravdivost a odpouštějte mu, že jí rád česnek,
nemůžete‑li česnek ani cítit. Nikdy nelámejte lidi, jste‑li silnější.
Nikdy nežádejte, aby dělali proti své vůli to, co vy chcete. Ztrácíte je
tím, i kdyby s vámi tělesně zůstali celý život. Buďte opatrní, buďte
nanejvýš opatrní s každým člověkem, a uvědomte si, jak závratně
daleko, jak nepřehledně daleko je od člověka k člověku. Tak daleko,
že s velkým sebezapřením se lze sobě přiblížit na vteřinu, ale
jediným malým ublížením vzdálit se navždycky.