Jaroslav Hašek Povídky II

Psychiatrická záhada

II.

Je celá řada duševních chorob, které provázeny bývají sebevražednými pokusy, jako například paralysa progresiva, paranoia, melancholie, různé druhy mánií, hysterií a psychóz.
Policejní lékaři přivolaní k zachráněným sebevrahům užívají tázacího systému jako nejdůležitější psychiatrické pomůcky. Odpovědi, které zachránění sebevrazi dávají, jsou lékaři vodítkem k rozpoznání druhu duševní choroby, které vždy bývají provázeny zmateností pojmů a představ.
I v tomto případě povolán byl policejní lékař, aby prozkoumal duševní stav pana Hurycha. Než se však dostavil, vyslechl úřadující strážmistr obětavého kadeřníka a sepsal s ním protokol. Nezdržel se též, aby panu Hurychovi nerozjasnil pochmurnou náladu poukazem na rozkoše, které svět poskytuje.
„Bude všechno zase dobře, pane, všechno se urovná, i je-li v tom nějaká nešťastná láska. To se poddá. Vždyť se říká: Pro jedno kvítí slunce nesvítí! Až vystřízlivíte ráno, půjdete pěkně poděkovat panu Bílkovi, že vám zachránil život. A jsou-li v tom rodinné nesváry, odstěhujte se, neberte to tak vážně. A jsou-li v tom snad finanční nesnáze, já přece nemohu vidět do vašich poměrů, tu poctivý člověk se uživí. Práce člověka jen šlechtí!“
A co na to odpovídal pan Hurych? Zakrývaje si rukama tvář, volal: „Pro Ježíše Krista, vždyť já to nechtěl udělat!“
Potom zase do něho hučel pan Bílek: „Já jsem kadeřník Bílek ze Smíchova, mně se můžete přiznat, co vás k tomu vedlo.“
Pan Hurych dal se do pláče.