Jaroslav Hašek Povídky II

Má drahá přítelkyně Julča

I.
Neznám doopravdy roztomilejší bytosti nad psohlavého paviána. Velice se divím levhartům, že se ho bojí a že ho nebožtík Brehm tak ošklivě pomluvil, nazvav ho obludou. Zprvu, pravda, když se s ním setkáte, připadá vám jako nějaké zvíře z apokalypsy nebo z kreseb spiritistů, ale když si na něho zvyknete, vidíte, že pod kůží toho ďábla vězí dobrý charakter a že z takového psohlavého paviána udělali netvora jen lidé, kteří mu neporozuměli.
Budiž mně též, jako člověku zabývajícímu se zoologií, dovolena poznámka, že psohlavý pavián jest jediná opice, jejíž srst nezapáchá. Během své praxe získané obchodem se zvířaty byl jsem nucen snésti mnoho výčitek svých kupcův o ohavném zápachu různých druhův opic.
Právě proto mohu říci slovy svého sluhy Čížka: „Dovoluji si vašnostem doporučiti psohlavého paviána.“