PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

Perníková chaloupka (pohádka pro dospělé)
Bylo nebylo, v jedné pražské čtvrti žili dva sourozenci. Jeníček a Mařenka, patnáctiletá dvojčata.
Jeníček měl piercing v bradavce, rozjetý YouTube kanál a pocit, že mu rodiče brání v rozletu. Zakazovali mu streamovat, vapovat, nechtěli ho pustit na tetování. A co bylo nejhorší? Nutili ho chodit do školy!
Když mu jednoho dne zabavili mobil, zrovna když svým fanouškům živě přednášel o výhodách kratomu, rozhodl se utéct.
Mařenka, jeho rozumná sestra, ho milovala a cítila za něj zodpovědnost. Narodila se totiž o patnáct minut dřív, byla ta starší. Hodila do batohu mobil, powerbanku, šminky, doklady, peněženku a vydala se na útěk s ním.
Jeli metrem, tramvají, pak šli pěšky, a nakonec nastoupili do náhodného autobusu.
Ocitli se v Brně.
Už byla noc, ale velkoměsto nespalo. Toulavý pes na ně štěkal, bezdomovec žebral o drobné, a v podchodu na ně bafl feťák:
„Hej, děcka, máte matroš?“
Když zavrtěli hlavou, vystrčil na ně zadek s vytetovaným delfínem a zalezl do kanálu.
„Ségra, mrkni na Google mapy,“ řekl Jeníček.
Mařenka sundala ze zad batoh a vytřeštila oči. „Přezka batohu je otevřená… Mobil, doklady i peněženka jsou fuč!“
Pravděpodobně se to stalo v autobuse, když usnuli.
Kde se vzala, tu se vzala, stála u nich stará paní. Na nose bradavici, na rameni černého kocoura.
„Zablúdili ste, děcka?“ zeptala se až podezřele sladce.
Jeníček zasyčel: „S touhle se bavit nebudeme. Je fakt škaredá a smrdí.“
„Brácho!“ okřikla ho Mařenka. „Chovej se slušně! Třeba má krásnou duši!“
Babička se usmála:
„Pojďte se mnou dom. U mňa naplníte břuch, vyspíte sa, a zítra vás hodím na šalinu.“
„My jsme hledali metro…“ pípla Mařenka.
„Aha, cajzli,“ zabručela babka. „Tož pojďte, chúďata.“
Babiččina chaloupka stála na samotě u lesa. Uvnitř to páchlo vonnými tyčinkami a něčím chemickým, nepříjemně štiplavým. Děti to ale neřešily. Nedočkavě se vrhly na toasty s Nutellou a sladký čaj.
„Jen se nadlábněte, ste hubení, že by vás vítr mohl odfóknót,“ zasmála se babka, když viděla, s jakou chutí hltají.
„Mám tušáka, že vás čeká dlouhá cesta…“
Když se Jeníček s Mařenkou probudili, byli zmatení. Vůbec si nepamatovali, jak se dostali do postele. A byla tma. Žádná lampa, žádné okno, dveře zamčené. Po chvíli tápání našli ještě jedny dveře. Ty se otevřít daly. Za nimi byla malá komora, osvětlená úzkým okýnkem, ze kterého byla odmontovaná klička. Na zemi ležely skleněné baňky, hadičky, masky, rukavice a podivné prášky.
„Ona není hodná babička,“ šeptl Jeníček. „Ona je vařička! Perníková čarodějnice!“
Mařenka přiložila ucho na zamčené dveře. Perníková čarodějnice právě telefonovala:
„Jo, mám děvčicu aj kluka. Oba jak ze škatulky, zdraví jak řípy. Neříkal tuhle Fanouš, že slíbil těm šmejdům z východu nějakú dodávku čerstvých jater? Ten kluk je na to jak dělaný, z něho bude fajna úroda. A děvčica pomaže k švagrovi do klubu k tyči. Afrodita už potřebuje čerstvú krev jak sůl.“
Mařenka zbledla. Představovala si Jeníka rozřezaného na díly a sebe v krajkových tangách.
V tom se ozvala rána. Výbuch, křik, a: „Zásahová jednotka! Všichni na zem!“
URNA. Policie rozkopla dveře, bábu zpacifikovali. „A máme tě na lopatě!"
Ukázalo se, že jde o známou postavu brněnského podsvětí.
„Jak jste nás našli?“ fňukala, pořád ještě vyděšená, Mařenka.
„Tip nám dal člověk s delfínem na zadku,“ odpověděl jeden z policistů.
Byl to feťák z podchodu. Bábu znal, a když viděl, že si odtáhla dvě děti, něco se v něm hnulo. Po dávce odvahy, kterou si do žíly píchnul v kanálu u podchodu, se vydal na policii.
Byl to v jádru moc hodný člověk, jen se zapletl se špatnou partou, a ta ho srazila až na samé dno brněnských kanálů. Pocit, že zachránil dva lidské životy, ho nesmírně povzbudil. Nechal se hospitalizovat v léčebně, kde nakonec začal pracovat jako asistent terapeuta.
Děti byly vráceny domů. Chvíli k nim docházela sociálka. Jeníček se uklidnil, dírku po piercingu v bradavce si nechal zarůst, a místo kratomu popíjel neškodné bylinkové čaje.
Mařenka se přihlásila do chemického kroužku.
A už je nikdy nenapadlo od rodičů utíkat.
Dovětek: Jeníček se z rodného domu odstěhoval až ve svých čtyřiceti pěti letech, kdy mu rodiče hrozili, že jestli si nenajde vlastní bydlení, zavedou ho do lesa a tam ho nechají napospas divé zvěři. Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne.....