:)) Láska

Život je písnička a mě se teď ztratil refrén....Jednu sloku zpívám pořád dokola a nevím jak dál, zapomněla jsem slova k pokračování mé písničky a nejhorší na tom je, že není nikdo, kdo by mi jí dokázal zazpívat a ukázat mi cestu k životu, ze které jsem sešla. Zakopla jsem o bludný kořen a bloudím sama v hustém a tmavém lese a nikdo mě nehledá, aby mě znovu na cestu přivedl....
Nikdo pro mě nepřijde, nevezme mě za ruku a společně nevybloudíme z toho lesa. Ve dvou se to lépe táhne, jenomže mě nikdo nehledá, nepostrádá...A já mám pocit, že sama netrefím. Už mě to nebaví, nemám dost síly...bloudím v začarovaném kruhu...Nemám vůli ani naději hledat cestu zpět...proč taky?


*********************


Zapomněl jsi, že jsme spolu byli...smáli se spolu, chodili ven...prožívali štěstí, smutek...a nejhezčí na tom bylo, že jsme to prožívali spolu...
Jdeme dál, ale každý už sám. Nejdeme spolu. Ztrácí se mi cesta pod nohama a ty nejdeš vedle mě a nenavádíš mě zpátky na pěšinu mého života...našeho života...
Kdyby jsou prej chyby a za ty se platí. Nádherný sen, ale smysl se nám ztratil...Jdeme dál, nikdo z nás nevyhrál...Ztratila jsem tě. Myslela jsem, že to je napořád. Myslela jsem, že jsem našla přítele, kterého jsem celý život hledala...Ale spletla jsem se a zklamala...sebe a asi i tebe. Selhala jsem, selhal jsi i ty...selhali jsme oba...
Svět se ve spirále točí a náš život hrajeme dál...Jenže já zapomněla návod, nemůžu hrát dál. Nejsi tu se mnou, abys mi ukázal jak hrát dál. Neporadíš mi návod ani pravidla...a já stojím a nehraju...
Možná, že až zmizí závoj z našich očí, zjistíme, že se nám jenom zlý sen zdál...Pořád doufám, že se probudím a budeš zase se mnou. Jenže vím, že poslední půl rok je realita...krutá ale pravá...
Zapomněl jsi na to, kde jsme spolu stáli, ty naše pohledy, přátelství si přísahali...Kamarádství, které mělo být napořád...bohužel, náš plán nějak nevyšel
Možná, že tímhle všechno nekončí, možná že naše přátelství ani šanci nechce mít...I když moc chci, ale chceš to i ty? Mám pocit že ne...
Možná, že lístek na náš další vlak, můžeme dneska už klidně zahodit...Můžeme nastoupit do stejného vlaku, sednout si vedle sebe a jet životem dál spolu...
Možná, že cesty co se jednou rozejdou, se jednou zase sejdou, stačí jenom chtít...Já chci moc. Chci tě opět na své cestě potkat, nesedět na zemi a nebloumat, ale chytit tě za ruku a jít dál...
Možná ten lístek bude platit ještě dál a zůstaneme s tím, s kým chceme navždy být.Pořád v to doufám, i když je moje naděje den ode dne menší, pořád tam je a já stále doufám, že se zase potkáme a náš život se vrátí do normálu...že já budu s tebou a ty budeš se mnou...