Vyznání od kluka..

Jdete koukat na seriál se svou přítelkyní. Potom se probudíte, ani nevíte jak jste usli, venku tma a vedle sebe máte jí. Po probuzení dostanete úplně zvláštní pocit, nic vás nesere, v hlavě máte úplně čisto, jako kdyby jste se znova narodili a zapoměli všechno, co se stalo, než jste se odhodlali ke spánku. Kouknete se na ní a přes tu tmu hledáte křivky jejího obličeje, dokud nespatříte ten její strašně roztomilej výraz když spí :)) Jelikož jsme usli bez deky a byla už docela zima, vzbudil jsem jí, že z postele vyndáme deku, aby se na chvilku zvedla. Než jsem deku vyndal, šla si zřejmě odskočit a mezi tim jsem si lehnul zpátky do postele. Úplně sám, v úplný tmě jsem ležel na posteli, když v tom mi z ničeho nic blesklo hlavou, jak hrozný by to asi bylo vědět, že přesně takhle bych se už do konce života probouzel bez ní, úplně sám. Opravdu to byl hroznej pocit, když jsem se nad tim čím dál hlouběji zamýšlel. Ani nevíte jakou radost mi udělalo, když jsem slyšel kliku od dveří a viděl jak se ke mě vrací do postele. Měl jsem hrozně hřejivej pocit že je tu se mnou :) Pak si uvědomíte jěště víc, že vám na tom člověku nehorázně záleží a že bez něho opravdu nemůžete být. Máte o něj strach. Máte strach, že toho člověka jednou ztratíte. Proto pokud vám na někom opravdu záleží, dávejte to najevo a nechovejte se k němu jak ke kusu hadru u kterýho máte falešnou jistotu, že tu s ním můžete vytírat celej život