Dva neznámí - 5

On byl starší, zažil si víc utrpení jak ona ve svém životě. Možná to je v ten osudný den tak spojilo. Věděli, že mezi nimi je něco, co je spojuje. Nedokázali určit co a zřejmě se jim to ani nikdy nepodaří. Byli tak rozdílní a přitom stejní. O to víc ji trápilo, že ona je pro něj jen hloupou puberťačkou. Sice po čase změnil názor, ale jí se nikdy tento pocit nevymazal ze srdce.
Nalezla v něm velkou dávku pochopení, což bylo u ní poprvé. Mohla si s ním několik hodin psát o svých problémech a on ji vyslech a napsal jí k tomu svůj názor na danou věc. Přijala ho, i když se jí příliš nelíbil. Vše brala s nadsázkou a používala hodně ironie, ovšem on také. Proto se tak přitahovali. Nebyla to jen chemie, co mezi nimi propuklo, nebyly to ani čisté city. Bylo to něco magického a nadlidského, co se dělo v jejich životech, když byli spolu. Jako dva lidé s jednou duší a s vícero sny. Jako kdyby byli spojení.
Byla to velmi zajímavá dvojice, která se nikdy nedočkala šťastného konce. Nemohli by spolu být, protože oba toho věděli až moc. O minulosti, přítomnosti. Všem. Nebylo by to možné. Ona se hodně zajímala o horoskopy, typologii osobnosti a toužila po poznání od nějaké profesionála. Nikdy nesebrala odvahu někam jít, měla strach z toho, co se dozví, což ji věznilo. On se zajímal o hypnozu. Také velmi zajímavá věc, kterou musí provádět jedině profesionál. Není to příjemné, ale hodně lidem to pomohlo.
Byla šíleně nevyzpytatelná. Jeden den něco řekla a druhý den udělala přesný opak. Měla to na vědomí její sestra, která žila uvnitř jejího těla jako její dvojče. Neuměla se rozhodovat rozumem, tedy vlastně jen z jedné poloviny. Druhá část jejího vnitřího já uměla přesný opak toho, co druhá polovina. Proto byla možná tak obdivována. Dokázala najít podstatu věci, zanalyzovat ji do hloubky a rozhodnout se přes všechny faktory. Nelitovala svých rozhodnutí, věděla, že se všechno děje z nějakého důvodu, proto se tím nijak netrápila. Nedokázala však dát najevo své city. Nebrečela před svými přáteli a vůbec před okolím. Chtěla působit silněji. Přitom neměla důvod, už tak byla považována za dost silnou. Některým přišla až necitelná a chladná. Po mnoha zkušenost se přestala zabývat banalitami všedního života. Spíše začala hledat smysluplnou cestu k nalezení sebe sama.
V životě se jí otočilo tolik lidí. Mnozí se vrátili, někteří odešli nadobro. Ona je vždy vítala s otevřenou náručí. Neuměla nikomu prásknout dveřmi do obličeje. Byla tak citlivá, že kdyby to vážně udělala, její svědomí by jí nedalo ani na vteřinu spát. Cítila by se provinile, i kdyby neměla sebemenší důvod. Žila v nějaké své představě, že musí spasit svět. Snažila se každému pomoct a poradit. Málokdo byl ochotný udělat to stejné i pro ni, jenomže jí to nevadilo. Neviděla v tom problém. Myslela si, že druhý člověk potřeboval větší pomoc než ona. Dokázala z jednoho pohledu odhadnout, jak se daná osoba cítí, aniž by ho znala. Podle pohledu rozpoznala, v jakém rozpoložení se někdo nachází a jaký to má zhruba důvod. Byla v tom neskutečná. Byl to jeden z mnoha darů, který měla a uměla ho používat. Malé množství lidí o tom však vědělo. Raději.
V životě se vám do cesty postaví mnoho překážek, osob, zkušeností, práce, kopců. Je jen na vás, jak se dokážete se situací vypořádat. Kolik sil a úsilí jste schopni investovat pro lepší zítřky. Ono to nepřijde hned, nikdy. Chvilku to trvá. Ani Bůh nestvořil svět za jeden den, nýbrž za sedm a nyní jsme v 21. století a vše kolem nás se neustále zdokonaluje. Ani my nejsme perfektní. Nikdy zřejmě nebudeme. I když by se dalo říct, že vlastně jsme dokonalí, jelikož se celý život vyvíjíme. Od miminka po starého člověka. Měníme školy, zaměstnání, měníme žebříčky hodnot. To je vývoj, to je dokonalost. Jsme schopní někoho milovat a zároveň nenávidět. Umíme vyjádřit pocity slovy. Máme mozek a umíme myslet - nebo aspoň někteří z nás. Člověk není dokonalý vzhledově, ale co se týče nějaké fyzické a psychické stránky, tak opravdu nemáme vadu. Pokud si vedle sebe stoupne deset lidí, nikdy nebude zcela stejní, nikdy. Vždy mezi nimi bude rozdíl.
Ona byla velmi ctižádostivá. Pokud se pro něco odhodlala, dokázala to. Šla si vždy za svým cílem a bylo jí lhostejné, kolik úsilí bude muset vynaložit. Čím delší cesta byla, tím více ji bavila a naplňovala. Jednoduché věci dokáže kdekoli, ty složité málokdo. Brala život jako jednu velkou cestu a domnívala se, že každý má na tomto světě své místo, na které se musí dostat a osud připravil jakési značky, kterých bychom se měli řídit. Nemohlo by to být jednoduché, to by byl lidský život příliš krátký. Musely se objevit překážky a špatnosti všedního života. Díky tomu si lidstvo zasloužilo tolik let na planetě, ničím jiným to v podstatě není.