Dva neznámí - 7

Oči se jí usmály. ,,Tak to s tebou tedy zkusím. Pošli mi fotku na akreditaci." Začala brečet. Usmívat se. Radovat. Splnila si největší sen svého života a byla poprvé v životě doopravdy šťastná.
Tím začal její hokejový život a příběh. První rok v redakci byl pro ni velmi těžký. Zaměřila se na psaní rozhovorů a věnovala tomu veškerý svůj volný čas. Do práce se zamilovala, zcela úplně. Nedokázala si představit jediný zápas bez rozhovoru. Neuměla si hokej užít jako fanoušek. Věděla, že to je její práce a zároveň její život. Mnoho lidí ji považovalo za workoholičku. Byl k tomu důvod. Než se dostala do redakce, mluvila se svou kamarádkou, která ji řekla: ,,Nedostaneš se tam. Jaká je pravděpodobnost, že vyberou zrovna tebe?" Měla pravdu. Pravděpodobnost byla sice nízká, ale nějaká byla. Toho se ona držela. Proto dávala do práce všechno. Zklamala ty, kteří ji nevěřili. A byla na to pyšná. Něčeho dosáhla. A už v sedmnácti letech si žila svůj sen. Splnila si ho.
Málo lidí má takové štěstí jaké měla ona. Většina se zdá svého snu kvůli jiným faktorům nebo nepříznivým situacím. Ona by takovou chybu nikdy neudělala. Nikdy. Do konce svého příběhu by toho litovala a vždy by si přála zažít okamžiky, které zažívala, díky práci.
Neznám člověka, který byl tak nadšený pro svou pracovní pozici. Chtěla být nejlepší a snažila se o to. Hráči ji mezi sebe přijali. Jelikož sezona neskočila příznivě, tak všechny konečné zápasy objela a dělala pravidelné ohlasy. Což bylo velmi potěšující. Dalo by se říct, že redakce vykvetla v její přítomnosti, když zavedla pravidelné rozhovory, které postupně nabývaly na své kvalitě.
Ovšem mimo práci měla také školu a nějaký osobní život. Školou nějakým zázrakem proplula a dostala se do poslední ročníku na střední škole. A osobní život?
Ten se také změnil po příchodu do redakce, když někoho poznala. Jmenoval se Tomáš. Celkově na toto jméno má poměrně ve svém životě štěstí. Pokud se tomu tak dá tedy říkat. Ona byla velmi všímavá a všimla si jeho krásně modrých očí, ve kterých se ztrácela. Postupem času se začali kamarádit a vídat. Myslela si, že z nich budou vážně jen přátelé. Ovšem následující měsíce vypovídaly o něčem zcela odlišném. Oficiálně spolu nebyli, nechtěla přítele. Nechtěla, aby ji někdo zlomil, když ji ublížil tak hrozně ON. Brala ho jako přítele. Jako jednu z důležitých postav ve svém životě. Zamilovala se, ale ne tak úplně docela. Zaplnil díru v jejím srdci, byla mu za to vděčná a je dodnes. Znamenal pro ni moc, ale... Bylo tam jedno ale, které neumí vyjádřit. Byl na ni příliš hodný, příliš milý. Problém nastal, když u nich došlo k milostné aféře v posteli. Když ona byla Tomášovo první. První slečna, se kterou spal. Tím se Tomášovy city k ní jen znásobily.
Snažila se najít způsob, jak mu vysvětlit, že mezi nimi vztah nikdy nebude, což bylo hrozně těžké. Tom zřejmě neví, jak ji to bolelo, když musela všechno ukončit a jít dál. Trpěla. Trpěla možná víc než on. Ale nedalo se s tím nic dělat. Nebyla připravená na lásku nebo nějaký vztah. Vyhovovalo ji to tak, jak to bylo.
V létě proběhl sraz redaktorů společnosti, pro kterou pracovali. Byl na druhé straně České republiky, a to v Palkovických Hůrkách. Nekonečná cesta autobusem a ještě k tomu v polovině července, což znamená největší horka. Ona si s sebou vzala notebook, protože si naivně myslela, že bude pracovat. Nevěděla, jak takové srazy probíhají. Jela tam přeci jen poprvé. Cestou zavolala jednomu z hráčů a udělala s ním rozhovor, aby se vážně nenudila.
Po příjezdu na místo nebo jen do Hůrek je čekal dvoukilometrový kopec na přímém sluníčku s těžkou taškou. Byla tam ona, jeden kolega a kolegyně. V polovině cesty uviděla strom a pod ním stín. Dobrá, nebyli ani v polovině cesty, ale bylo to před tím velkým kopcem. Na chvilku se chtěli usadit a odpočinout si před dlouhou cestou, která na ně ještě čekala. Měla hroznou žízeň, ale neměla sebou žádný nealkoholický nápoj, tedy kromě Red Bullu. Vezla si také broskovou vodku. A tak začala pít tu. Vypila ji skoro celou sama. Poté smíchali obyčejnou vodku s Red Bullem, tu však vypili společně. Záhadným způsobem se dostali k místu, kde měli být ubytováni. Cestu nahoru si nepamatuje, vůbec neví, jak se tam dostali. Jen si pamatuje, jak se vzbudila v posteli a hrozně ji bolela hlava. Nemohla se ani hnout. V ten večer se s Tomášem pohádala a ukončila to zcela jasně a stručně. Už nemohla chodit kolem horké kaše, musela být rázná. Bolelo ji to, ale věděla, že tak to bude nejlepší pro něj. Nechtěla nikdy nikomu ublížit, ale udělala to. Zlomila Tomáše, a to ji bolelo.
Pořád hledala někoho, kdo ji bude dělat nejlepší přítelkyni. Někoho, komu se vyzpovídá. Komu bude moct dát přečíst své depresivně romantické básně. Někoho, kdo ji bude věřit. Kdo vedle ní bude stát, když se celý svět otočí zády. A našla. Po několika letech hledání. Proč se k tomu vracím?