Navždy spolu (12.část)

Laura stála a nevěděla, co má odpovědět. Matěj se na ní díval a čekal na odpověď. ,,Lauro, Lauro." ,,Co je?" ,,Musíš vstávat je večeře." Laura otevřela oči a uviděla sestru, která se na ní usmívala. Byla nesmírně smutná, že se jí to jen zdálo. Přála si, aby to byla realita. Zvedla se z postele a šla do kuchyně na večeři. Svojí večeři rychle snědla a rozhodla se, že se půjde umýt a spát, třeba se jí bude zdát zase tak krásný sen. Došla do pokoje, vzala si mýdlo, kartáček na zuby a ještě popadla ručník. Vydala se směrem do koupelny.
Matěj seděl doma na židli u psacího stolu, zrovna odpočíval po úklidu, když v tom mu začal zvonit telefon. Podíval se na displej a zjistil, že mu volá jeho mamka. ,,Ahoj mami, co potřebuješ?" ,,Ahoj mohl by ses stavit ještě na chvilku v nemocnici, potřebuji něco odnést domů, protože dneska večer budu na oslavě. Včera jsem ti to zapomněla říct." ,,Dobře za pár minut jsem tam." ,,Díky, nechtělo se mi to všechno tahat s sebou na oslavu a pak domů takhle pozdě večer." ,,Jo to je dobrý, zatím pá." ,,Ahoj." Matěj se zvedl, rozhlédl se po pokoji, hledal mikinu a klíče od bytu. Po chvilce hledání je našel, obojí se válelo na posteli. Matěj to chňapl a šel do nemocnice.
Laura se blížila ke koupelně, vešla dovnitř a chtěla za sebou zavřít dveře, ale v tom uviděla Matěje. Na chvíli se zarazila a pak rychle zalezla do koupelny a zavřela dveře. Co tady může dělat, honilo se Lauře hlavou. Nejspíš jde za mamkou, myslela si. Pak to ale přestala řešit a řekla si, že když se rychle umyje, tak třeba ještě uvidí Matěje.
Matěj vešel na dětské oddělení, no on se spíš hnal za mamkou, aby dlouho nečekala. Procházel kolem koupelny a uviděl světlo. Napadlo ho, že se Laura šla vysprchovat. Usmál se a řekl, že se za ní pak ještě staví, než bude odcházet. Teď hlavně musí za mamkou, aby konečně mohla odejít na tu její párty. ,,Ahoj Matěji, tak tady to máš. Jsi moc hodnej, že jsi přišel takhle rychle." ,,Mami ty děláš, jako bysme bydleli sto kilometrů od nemocnice a ta cesta mi měla trvat dva roky." Oba se na sebe tak podívali a začali se smát. ,,Dej to sem, ať už můžeš vypadnout." Matějovo mamka mu podala dvě tašky. ,,Tak tady to máš, já už musím letět." ,,Jen jdi, já za chvilku taky půjdu. Ještě se tu stavím v automatu pro horkou čokoládu." Matěj lhal, tohle v plánu vůbec neměl. Jeho mamka ho prokoukla, moc dobře věděla o co mu jde. ,,Jasně, tak Lauru pozdravuj zlato." ,,Sakra mami tobě taky nic neunikne." Matěj se smál a červenal zároveň. ,,Tak ahoj mami, užij si to." ,,Ahoj."
Laura vylezla z koupelny, vlasy měla zabalené do ručníku a v ruce nesla mýdlo a kartáček s pastou. Rozhodla se, že si zuby vyčistí až na pokoji, chtěla ještě vidět Matěje, doufala, že ještě neodešel. Na chodbě ho nikde neviděla. Šla pomaličku a přála si, aby se otevřeli nějaké dveře a aby v nich stál Matěj. Ale všechny dveře byly zavřené. Došla na pokoj a ani si nerozsvítila, byla smutná, že Matěje nestihla. Chtěla hodit mýdlo na postel, ale netrefila se a mýdlo přeletělo postel a spadlo na zem. Laura položila kartáček a pastu na umyvadlo a šla zvednout mýdlo. Blížila se k posteli a už jí skoro obcházela. ,,VUÁÁÁÁÁÁ. Byla jsi chycena při činu." Laura se lekla, vůbec nečekala, že by na ní mohl Matěj bafnout zpoza postele. ,,Jsi blázen, málem mě kleplo, takhle ve tmě. Bože... Že se nestydíš, takhle mě děsit." ,,Promiň, ale musíš uznat, že je tvůj problém, že sis nerozsvítila popelko." Laura se na Matěje podívala pohledem, z kterého nemohl určit, co si myslí a co chce udělat. Laura udělala pár kroků v před a začala Matěje lechtat na bokách. ,,No počkej já ti dám, nejdřív mě děsíš a pak mi budeš ještě říkat popelko." Matěj se snažil vyvléct z jejího sevření, aby ho přestala lechtat, ale nešlo mu to. Chytil jí za ruce a podíval se jí do očí. ,,Stop prosím, já se vzdávám. Vyhrála jsi popelko." ,,Laura vyškubla svoje ruce z jeho stisku a začala ho bodat prsty do břicha. ,,Říkal jsi něco o popelce ty prcku jeden?" ,,Néé neříkal, vzdávám se, už doopravdy Lauro." Laura do něj přestala píchat a objala ho. ,,Taky bych řekla, že jsem vyhrála prcku." Matěj jí pevně sevřel. ,,To víš že jo, ty moje popelko bláznivá." ,,Tvoje? Kdo řekl, že jsem tvoje prcku." ,,Nikdo, ale mohla bys být moje, mě by to vůbec nevadilo." ,,A to si mám vyložit jak? Tvoje jako kamarádka?"
,,To už jsi teď, ale já mám na mysli něco jiného." ,,Vážně a co?" ,,No já jestli bys se mnou třeba nechtěla chodit?" Lauře to připomnělo její sen, ale teď už nechtěla čekat na to, až se vzbudí. Podívala se na Matěje a než se on stačil podívat na ní, políbila ho. Oba si připadali jako v sedmém nebi. Matěj Lauru objal kolem pasu a ona ho zase hladila jednou rukou po tváři a druhou ho držela něžně za krk. Když se přestali líbat, jen tak stáli v objetí a dívali se navzájem do očí. ,,Víš, že jsem ti nikdy neřekl, že máš nádherný oči." ,,A víš, že jsem se bála, že se mě nezeptáš na vztah." Matěj se na ní podíval a pak se za tvářil vážně. ,,Myslíš si, že bych tě nechal jen tak odejít z nemocnice, aniž bych se tě zeptal, jestli mám šanci." ,,Ale já teď nikam neodcházím Matěji." ,,To máš pravdu, ale už zítra tě pustí domů. Musel jsem se zeptat ještě dnes, co kdyby jsi mi pak zmizela opět jako popelka." ,,Ale ty přeci víš, kde bys mě měl hledat." ,,Vím, kde bych tě hledal, to se neboj." ,,Problém je prcku, že nevím, kde bych tě hledala já, mám jen dvě místa." ,,Dvě? Jaký?" ,,To první je les a to druhý je trošku neobvyklé." ,,Taky mám jedno neobvyklé místo popelko a tomu místu se říká srdce." Laura se k Matějovi opět přitulila. ,,Koukám, že máme stejně neobvyklé místa." Matěj se zasmál a Laura se začala smát taky. Ale ani jeden nepovolil své objetí a tak tam stáli ve tmě. Nic jim nechybělo, nic je nerušilo, a tak si jen užívali tuhle chvíli. Byli šťastní, byli spolu a hlavně byli nesmírně zamilovaní. Každý jim teď mohl závidět.