Navždy spolu (9.část)

Matěj se vzbudil, telefon ležel vedle něj v posteli. Zvedl ho a podíval se na čas. ,,Cože to už je 9?" Matěj vyskočil z postele a začal se oblíkat, poté si to valil do kuchyně na snídani. Už se moc těšil na Lauru, ale nejdřív chtěl zajít do krámu. Když dorazil do nemocnice, všichni na něj koukali s úsměvem na tváři. Matěj se soukal do výtahu a sotva se tam vešel. Nakonec se tam poskládal a vyjel nahoru, a poté šel hned za mamkou. Byli spolu domluvení na takovém menším plánu. Ještě se chvilku domlouvali a pak Matějovo mamka kývla na dvě sestřičky a šli. Matěj zůstal schovaný u mamky v ordinaci.
Matějovo mamka došla k Lauře na pokoj a jemně jí probudila. ,,Lauro vstávej, dneska uděláme další prohlídku, tentokrát nalačno." Laura chvilku mžourala a pak se nakonec vyhrabala z postele, ustlala si a šla za doktorkou do výtahu. ,,Jak ses vyspala Lauro?" ,,Ale jo šlo to, ty prášky mi hodně pomáhají, už mě ani tak nebolí břicho a ta modřina pomalu mizí." ,,Na tu modřinu tyhle prášky vliv nemají." ,,Já vím, ale chtěla jsem vám to jen říct, sestra říkala, že vám mám říkat vše." ,,Dobře děláš. Tak dneska to bude zase ultrazvuk, raději pro kontrolu ho provedeme ještě jednou." Laura s doktorkou vystoupily z výtahu a opět šli do ordinace v 1.patře. Matějovo mamča se zase pozdravila se sestrou a pak Lauru opět poslala, aby si lehla a vyhrnula si tričko.
Když se Laura dotkla trička vzpomněla si na Matěje, na tváři se jí vyklubal úsměv. Vzpomněla si totiž jak se včera na sebe dívali, jak se nechtěně dotkly nastejno kliky u dveří, jak se na sebe otočily, když šla na večeři. Připadala si tak krásně, cítila se jinak. Tenhle pocit neznala, jako by jí v břiše lítali motýli, nebo to bylo jen z toho ultrazvuku. Určitě ne, říkala si v duchu. Laura vůbec nevnímala, že ta dnešní prohlídka je nějaká dlouhá. Celou dobu myslela na Matěje a na to hezký, co pro ní udělal. ,,Lauro už si můžeš otřít břicho a dát si dolů tričko, prohlídka je hotová. Vypadá to, že žádný nález nemáš." Laura se vrátila do reality a otřela si břicho.
Slezla dolů z lehátka a čekala, až doktorka zavelí pro odchod na pokoj a pak na snídani. Matějovo mamka a Laura vyjely nahoru výtahem. Nahoře se rozloučily a Laura se vydala na pokoj, Matějovo mamka jí nenápadně sledovala.
Když Laura vlezla do pokoje málem se rozbrečela, protože to co viděla, bylo strašně kouzelný. V pokoji stál Matěj a dvě sestřičky. Na posteli měla přivázané balónky s heliem, na stole byl položený dort s nápisem všechno nejlepší Lauro. Jakmile začali zpívat i s doktorkou, která se vyloupla mezi dveřmi jakoby nic, Lauře začaly téct slzy. Tak dlouho své narozeniny neslavila, neměla s kým, úplně na ně zapomněla. Matěj se hnal k Lauře a začal jí přát. ,,Teď zavři oči prosím." Laura ho poslechla a oči poctivě zavřela. Mezitím všichni odešli a Laura pořád stála se zavřenýma očima. ,,Už je můžeš otevřít." Laura otevřela oči a málem to s ní šlehlo. Matěj měl v náručí obrovského plyšového medvěda. ,,Ten je pro tebe, abys tu nebyla tak sama na tom oddělení." Laura už na nic nečekala, dala méďovi hlavu na stranu a dala Matějovi pusu na rty. Matěj byl tak zaskočený, až mu medvěd vypadl z rukou. Naštěstí padal správným směrem a dopadl na židli u postele. Laura Matěje objala, protože už měla prostor okolo sebe. ,,Moc děkuji, tohle je nejkrásnější den v mém životě. Nevím jak jsi to udělal, ale vážně moc děkuji." ,,Jsem moc rád, že máš radost." ,,Radost? to je slabé slovo." ,,Vážně mě to těší, chtěl jsem tě překvapit a jak vidím, asi se to povedlo." ,,Povedlo, věř mi."
Matěj s Laurou stáli a objímali se, jakoby pro ně neplynul čas.