Nejvzácnější žádost o ruku.

Nejvzácnější žádost o ruku v naší rodině nestála nic — jen jeden obyčejný bonbon.
Můj dědeček Karel tehdy neměl vůbec nic. Žádný dům, žádné úspory, žádnou jistotu budoucnosti. V malé kuchyni se studenou podlahou si klekl před moji babičku Marii a podal jí karamelový bonbon zabalený v tenkém papírku.
— Dnes mám jen tohle, řekl tiše. Ale jestli půjdeš se mnou, všechno ostatní vybudujeme společně.
Babička se na něj dlouho dívala. Pak papírek rozbalila, bonbon rozlomila napůl a jednu část mu podala zpět.
— Tak začněme, usmála se.
A začali. Ne s bohatstvím, ale s odvahou.
Byly roky, kdy sotva vycházeli s penězi. Zimy, kdy se topilo jen minimálně. Dny plné únavy a pochybností. Ale nikdy nepadlo rozhodnutí odejít. Nikdy nehledali něco „lepšího“.
Dnes svět obdivuje okázalé zásnuby