Nevzdávej to 1. část

Věnování:
Tuto knihu bych chtěla věnovat svým třem kamarádům a zároveň jim poděkovat za to, že vždy stáli při mně. Zvláštní poděkování patří jednomu z nich za pevné nervy a důvěru.
Věnováno Verunce, Robinovi a Jenny.

Předmluva:
Každý dospívající člověk má své jisté problémy, každý je řeší jinak, avšak někteří stejně – sebepoškozováním. Přeberte si to, jak chcete ale podle mého názoru je to jedna z mnoha hloupých cest, jak se zbavit vnitřní bolesti, vždyť si uvědomte, že je opravdu hloupé přebíjet bolest bolestí. Zkuste se s tím někomu svěřit, uleví se vám. Věřte mi, vím, o čem píšu.

1. část:
Jmenuji se Emily. Je mi patnáct let. Věnuji se hře na kytaru. Z jistého důvodu, který si nechám pro sebe, jsem se rozhodla svěřit se vám se svým příběhem.
Mám nejlepšího kamaráda Filipa. Přestože jsme se poznali teprv před rokem, připadá mi jako bych ho znala celý život. Ve volném čase hraje fotbal – je v něm vážně dobrý. Dá se mu věřit a nenaštve se kvůli hloupostem. Dále mám nejlepší kamarádku, se kterou se bavím snad od první třídy – Ivanu. Je vážně skvělá, hrajeme spolu na kytaru, udrží všechna tajemství. Nejvíce se mi na ní líbí, že má své cíle a jde si za nimi. V neposlední řadě jsem díky naší společné střední škole poznala Julii. Rozumíme si docela pekně a máme velké plány do budoucna.