Nevzdávej to 6. část

V následujících pár týdnech jsem sice byla šťastná z toho, že se na mě Filip nezlobí. Ovšem jsem nemohla být šťastná úplně. Stále jsem strašně žárlila na Dianu. Ačkoli jsem ji neznala, brala jsem ji jako svého úhlavního nepřítele. Myslela jsem si o ní, že je ta nejhorší holka na světě. Záviděla jsem jí to, že může veškerý čas trávit s Filipem. To, že je Filip jen její a ona jen jeho. Patří si. Chtěla jsem jí ublížit, když se s Filipem hádali. Vždy jsem stála na jeho straně (a taky budu). Nechápala jsem, jak to s ní může vydržet, když se na něj naštve kvůli každé hlouposti, teda aspoň podle toho, co Filip vykládal. Když se kvůli ní trápil, trápila jsem se taky. Když brečel, v duchu jsem brečela s ním. Chtěl si kvůli ní ublížit. Nedokázala jsem pomyslet na to, že bych přišla o tak skvělého člověka, jako je on. Bránila jsem mu ve všech hloupostech. Měla jsem nutkání pomoct mu, jenže nebylo jak. Vždy jsem ho utěšila slovy, že zde budu jen pro něj a nikdy ho neopustím. Nikdy. Ať se děje, co chce.