"Je to tajemství... A já ti to neřeknu.""Proč? Maminka ti to zakázala?"Zaskřípala jsem zuby. "Mojí MATKU z toho vynech!""A pročpak?""A proč ne?!""co z toho máš? Vážně, Kláro, myslíš, že tak budeš lepší? Nebo že tě někdo bude mít radši? Jak rády bych ...
Na horní plošinu jsme vyšplhaly téměř současně. Občas byly schody dost rozbité a musely jsme si vzájemně pomáhat. Tady nahoře je nádherně, jsme chráněny i před větrem. Skála je dost rozlehlá a táhne se ještě kousek do výšky, což nám zajišťuje závětří. Ale zatoužila jsem...
V malém městečku jménem milénia se jednoho dne odehrála zajímavá událost.v tomto malém městečku byla krize. Lidé doslova prahly po jídle a také po vodě..jedné noci, žena jménem Amanda porodila dítě, dítě jménem David. Ze začátku se zdálo že to bude obyčejné dítě...
'Tak jo, každej není stejnej...' řekla a vykročila vstříct tomu hrobovýmu tichu v místnosti, kterou zaplňovala stovka lidí. Nemůže říct, že je něco víc, že umí něco víc, ale, jak už jednou řekla, každej není stejnej, třeba ona... Třeba. Stoupla si dozadu do místnosti a ...
Jak si pamatoval Nicholas pracoval celý svůj život tuláctví. To trvalo asi čtyřicet let. Včera večer, Nicholas seděl v koši se svým přítelem. Vypili nějaké levné whisky. To je poslední věc, kterou nezapomeňte Nicholas. Usnul. Probudil se v dopoledních hodinách, z toho, ...
Rozrušeně jsem se snažila zhluboka dýchat a klidnit svůj tep i hlasité vzlykání.Všechno zároveň bohužel nebylo možné.Tep se pomalu zklidňoval,ale bolest vrážející dýky do mého srdce nepřestávala, ba rostla a zvětšovala se.„Paní Petersonová,máte tušení,proč by to vaš...
KRIZE POMOCI IHNED NONSTOP VACLAV KREJZA MOJE HLAVNÝ POSLANY JE POMAHAT LIDEM JAKO MATKA TEREZA A Michaela Jacksona JA JDOU PO JEJICH POSTOPACH NABIZIM TITO SLUŽBY V KRIZI A V NOUZY TĚŠKYCH SITUACICH OBORNĚ A KVALITNĚ ZDARMA A CELOSVĚTOVĚ IHNED NONSTOP !!!! Prá...
Slíbila mu srdce, svou duši i své tělo. Slíbila mu, že až zítra příjde, tak už zůstane navždy. Slíbila mu, že se mu odevzdá. Slíbila mu, že minulost hodí za hlavu. Slíbila mu, že až ho příště chytne za ruku, už ho nepustí. Ještě mezi dveřmi ho objala a obdarovala tím ne...
Jednoho dne se probudil a s klidem a jistotou pohlédl na svůj den, a i když mu nic jiného než pár lékařských sezení, vyrábění svíček a krátkých procházek po areálu, nesliboval, namísto zloby, vzteku a nenávisti, pociťoval k mřížím za jeho okny vděk a něhu… snad i lásku....