Dárek z lásky pro maminku                                                                       
                                    
                
             
            
         
  
        
            Do malého obchůdku tiše vstoupil chlapec, kterému mohlo být tak dvanáct let.
Byl hubený, oblečený prostě, v botách o něco větších, než potřeboval.
V jeho očích se zračila nesmělost i odhodlání – pohled čistý, opravdový.
Pomalu procházel kolem regálů a pozorně si prohlížel zboží.
Nakonec vzal do ruky obyčejné mýdlo a tichým hlasem řekl:
— Mohl byste mi to prosím zabalit jako dárek? Je to pro moji maminku.
Prodavač zůstal stát beze slova.
Ta věta byla tak jednoduchá, ale nesla v sobě něco hlubokého – něhu, upřímnost, lásku.
Na okamžik měl pocit, že se mu stáhlo srdce.
Chtěl k tomu přidat ještě něco – malý parfém, svíčku, něco hezčího, aby ten dárek vypadal „skutečněji“.
Ale zaváhal.
Jeho srdce šeptalo: Udělej to.
Rozum mu však odpověděl: Nech to být.
Chlapec si jeho váhání všiml.
Možná si pomyslel, že mu prodavač nevěří, že má peníze.
Sáhl do kapsy, vytáhl několik drobných mincí a položil je na pult.
— Mám peníze, pane, — řekl tiše.
V tu chvíli se prodavač zastavil, jako by se v čase vrátil zpět.
Před očima se mu zjevila tvář jeho vlastní matky – prosté ženy s unavenýma rukama a dobrým úsměvem.
Kolikrát si přál jí něco dát!
Ale vždy to odkládal – na později, až bude mít víc.
A když ten okamžik konečně přišel… ona už nebyla.
— Je všechno v pořádku, pane? — zeptal se chlapec nesměle.
Muž se pousmál, i když mu v očích stála bolest.
— Ano, chlapče. Jen jsem si vzpomněl na svou maminku. Zemřela dřív, než jsem jí mohl kdy cokoli dát.
Chlapec se zadíval na mýdlo v jeho rukách.
— Ani malé mýdlo? — zeptal se tiše.
Prodavač mlčel.
Zabalil mýdlo do nejhezčího papíru, jaký měl, uvázal na něj barevnou stužku a podal ho chlapci s jemným úsměvem.
Chlapec poděkoval, vzal dárek do obou rukou a odešel.
Držel ho pevně, jako by nesl poklad.
Když se dveře za ním zavřely, v obchodě zůstalo ticho.
Prodavač stál dlouho na místě, ponořený do myšlenek.
A pak pochopil:
Cena daru se neměří v penězích.
Někdy má ten nejmenší dárek největší hodnotu – protože je dán z lásky.
Ten den mu chlapec nedal jen pár mincí.
Dal mu připomínku – o srdci, které umí milovat prostě a opravdově. Zdroj Facebook        
 
           
         
        
        
        
        
                                                                                                           
                        
                 
            
   PeopleSTAR (1 hodnocení)