Mravenec a cikáda

Mezi lesem a polem žili vedle sebe mravenec a cikáda. Bylo krásné
léto, ale mravenec neodpočíval a nezahálel. Celé dny se plahočil
od lesa k poli a nazpátek. Z pole přinášel obilná zrnka a chystal si
zásobu na dlouhou zimu.
Když pak mráz zamkl krajinu, seděl doma a radoval se ze své
bohaté spíže.
Zato jeho sousedka cikáda trpěla hladem. Nakonec přišla za
mravencem a poprosila ho o pár zrníček z jeho zásob.
„A co jsi dělala v létě, když zrní zrálo?“ zamračil se mravenec.
„Zpívala jsem,“ přiznala cikáda.
„Tak teď můžeš z hladu tancovat!“ odsekl nevrle mravenec.
A věřte nebo nevěřte, ani to mrňavé zrníčko jí nedal. Byl to starý
bručoun, o ždibec jídla se nerozdělil, ale ždibec pravdy měl…

Protože kdo se v létě jen raduje
a nemyslí na mráz,
v zimě si pak stýská.