O zlém zemanu bernovském

Na sever od Starého Ptení na Prostějovsku leží Bernovský Mlýn.
V těch místech bývala kdysi ves, ta už zmizela dávno ze světa. Malá
vesnička to byla, nebylo v ní větších statků. Lidé se tam skrovně
obživovali. Vrchnost měli nedobrou, těžce robotovat museli. A nic
si nepolepšili, když se tam zeman Doubek přistěhoval, vrchnost
mu dala kus lesa za to, že bude na poddané dohlížet. Doubek les
vykácel, pařezy vypálil, pole tam zřídil. Ve vsi vystavěl si pěkný
zemanský statek. Nikdo ho rád neměl. Byl na robotný lid přísný,
do práce jej honil. Zbohatl a dělal pána.
Jednou jel přes Bernov pán nedalekého hradu Vícova Vít. Zastavil
se u zemanského statku, bylo v létě, horko, měl žízeň, požádal
o vodu. Tak se seznámili se zemanem Doubkem, našli druh v druhu
zalíbení. Rytíř Vít častěji přijížděl do Bernova, Doubek na Vícov.
Když rytíř poznal Doubkovu povahu, viděl, že je ziskuchtivý
a lakotný, teprve se přiznal ke svému řemeslu. Živil se loupeží,
přepadal se svou čeládkou pokojné pocestné i pokojné vesnice.
Svedl i Doubka, aby se té špatnosti chytil. Doubek, když viděl, že
mu loupež víc vynáší než hospodaření na statku, hned byl při tom.
Tak zakrátko všecko okolí se strachovalo před loupežnou chasou,
kterou vodili Vít a Doubek. Ve sklepě zemanského statku hromadily
se věci z loupežných výprav. Doubkova čeleď byli spolehliví
lidé, svého pána nezradili, a tak ani v Bernově lidé nezvěděli, jakého
mají zemana.
To bylo v době války třicetileté. Švédské vojsko přitáhlo také
na Moravu, stalo se metlou země. Roku 1642 švédský generál
Torstenson opanoval Olomouc a ovládal i jeho okolí. Houf Švédů
přihnal se náhle také do Bernova, přepadl, vyplenil a vypálil zemanský
statek, zemana Doubka zajal a odvedl do Olomouce. Tam byl zeman
jako jiní ještě Moravané zařazen do švédského vojska.
Víc o něm Bernovští nezvěděli.
Jen pověst po zemanovi zůstala a jméno polí, kterým se říká
Doubkovy.