Nezapomínej zavolat své mámě.

Zastavili jste se někdy uprostřed uspěchaného dne, podívali se na ruce své mámy a s hrůzou si uvědomili, kolik přibylo vrásek? Tou absolutně nejtěžší zkouškou dospívání je totiž bezmocně sledovat, jak naše maminky stárnou.
A přesto si na ni tak často stěžujeme... Že moc mluví, že se do všeho plete, že má nesmyslné požadavky. Rozčiluje nás ta žena, která tu pro nás vždycky byla a která se trápí věcmi, jež my považujeme za banality. Ale mateřské srdce nemá žádný vypínač, pokud jde o její děti. Bohužel, její láska je tak obrovská, že si ji často plete s povinností všechno vydržet. Snáší náš křik, naši špatnou náladu, naše chladné odmítání... A přesto je to právě ona, kdo bude do krve bránit ty, kteří jí nejvíce ublížili.
Jsou matky, které z čisté lásky mlčí. Které v sobě pohřbívají slova, jež jim lámou duši na kusy. A zatímco my dál žijeme své rychlé životy, ona v tichosti stárne se srdcem zatíženým břemeny, která jí vůbec nepatří.
Ale až jednou odejde...
Teprve tehdy kupujeme ty nejdražší a nejkrásnější smuteční věnce. Teprve tehdy hraje ta nejlepší hudba. Teprve tehdy proléváme slzy, které už nic neutiší.
A pak se sami sebe ptáme...
Proč vždycky čekáme až na ten úplně poslední den, abychom jí dali to nejlepší? Proč si jí nevážíme, dokud tu s námi pije kávu?
Nečekejte, až tu vaše máma nebude, abyste pochopili, že pro vás obětovala úplně všechno. Milujte ji dnes. Vyslechněte ji dnes. Obejměte ji dnes. Protože dospívat bolí, ale dívat se, jak stárne bez lásky, to bolí tisíckrát víc.
Pokud se tato slova dotkla vašeho srdce, sdílejte je. Možná právě teď někdo potřebuje připomenout, že má zvednout telefon a zavolat své mámě.
Zdroj Facebook - Životní příběhy.