
POVÍDKY příběhy nejen o lásce a přátelství
Už ani nevím jak je to dlouho co jsi odešel... Ty, můj jediný přítel. Vím, neudělal si to schválně, ale už tu nejsi se mnou a já cítím, jakoby část mé duše zemřela. Stejně jako ty. Chtěl si mě jen chránit... Ten den jsem měla umřít já. Mě mělo srazit to auto...Teď b...
Na všech zdech byla krev. Valila se ze všech škvír a stékala na zem, kde jí bylo už po kolena. Většinou měla červenou barvu, tak typickou pro krev, ale místy byla i do zelena, fialova a modra. Temnotu, která pokrývala celou místnost, místy ozářilo rudé světlo. Vytvářelo...
"Slečno, nechcete svézt?" ozve se, když mi drahé auto div nepřejede nohy, jak se snaží zastavit těsně u mě."S cizími lidmi nejezdím," chci odseknout tomu troufalci. Mám opravdu špatnou náladu a chtěla bych být doma co nejdřív, ale ani kvůli tomu nevlezu do cizíh...
|
xnatka1810 |
|
Jmenuji se Sofie. Bydlím v obyčejné vesnici na samotě. Nemám moc kamarádů, jen nejlepší kamarádku Lisu. S Lisou jsme prozkoumaly okolí naší vesnice, ale jeden kus je neprozkoumaný, protože tam se nikdo nikdy neodvážil a ten, kdo se odvážil, se už nevrátil. Byl to… Černý...
|
Ronald Reagan |
|
David Pospíšil se na chvíli odvrátil od monitoru počítače, promnul si unavené oči a zívl. Za dnešek už toho měl dost. Bylo po deváté a on stále seděl ve čtrnáctém patře kancelářské budovy a vymýšlel marketingové strategie pro nadcházející kvartál. Všichni jeho spoluprac...
|
Ronald Reagan |
|
Tomáš byl čerstvý čtyřicátník. Byl už sedm let ženatý ale manželství za nic nestálo. Seděl sklesle za pultíkem v jedné Hradecké prodejně koberců, brejličky měl položené vedle a smutně vzpomínal na to jak se s jeho manželkou poznali. Vždycky byl submisivní a zpočátku mu ...
Už je to tak dlouho, že si ani nepamatuji, jak to všechno začalo. Znali jsme se od školky, nastoupili jsme spolu do školy a v páté třídě jsem se do Tebe zamilovala poprvé. Tajně jsme chodili k nám domů a hráli jsme spolu "flašku", jen abychom si mohli dát pusu. Na druhé...
Velkoadmirál stál ve sledovacím a informačním středisku Hromovládce a díval se do obřího holotanku, jenž zobrazoval celou soustavu Sempron se všemi detaily. Byly vidět jednotlivé asteroidy v prstenci kolem plynného obra. Údaje o jejich dráze, hmotnosti nebo třeba částic...
Seděla jsem tam a ledabyle jsem si mávala nohama ve vzduchu. Byla jsem bosá. K tomu, co jsem chtěla udělat, boty nebyly potřeba. Byl to krásný pocit. Sledovala jsem tu úžasnou krajinu, poslouchala jsem zvuk ptactva poletujícího v korunách stromů, přerušovaný hlasitým šu...
TOP autoři v sekci povídky
za poslední měsíc