Povídky
Opuštěná houpačka u vody. To bylo vše, co po ní zbylo. Jediné, co mi zbylo po ní… Déšť mi smáčel vlasy a rty. Kapky, jež vypadaly jako perly, smývaly jemné dřevo houpačky a mě se v očích leskly slzy. Bývala tak šťastná… Tohle místo pro ni bylo útočiště a teď? Teď je to ...
Déšť. To byl důvod, proč jsem chtěla ven. Venku panovala silná bouře a já i přesto chtěla ven. Vůně deště, hudba a já. Všichni už si zvykli, že chodím jen tak ven do deště; nic mi v tom nezabrání. Popadla jsem svůj MP3 přehrávač se sluchátky a klíče. Nazula jsem si boty...
Stála tam a vlasy jí vlály ve větru. Pozorovala překrásný západ slunce a snažila se být šťastná, ale i tak plakala… Po tvářích se jí kutálely slzy jako perly a vzpomínky jí nenechaly, aby se aspoň jedinkrát usmála… Nedokázala to zastavit; ten proud myšlenek, který ji ni...
1.Divokost. To bylo to, co jí vyzařovalo z očí. Rezavé vlasy jí zářily jako ohnivé plameny a její bledě modré oči vynikaly. Tvář poseta pihami byla chladná, ale ona chlad necítila. Kabát, který měla na sobě byl stejné barvy jako její oči. V té závěji bílého sněhu pů...
Seděla tam; na té houpačce. Rusé vlasy jí lehce vlály ve větru společně s jejími bílými šaty. Koukala před sebe a nepromluvila; ani jedno slovo, prostě nic. Jen tak se lehce pohupovala a mlčela. Chtěl jsem jít blíž, ale něco mi v tom bránilo. Nějaká zvláštní síla… Nechá...
Najednou mi bylo jedno, že jsem zabila nevinné děvčátko. Byla jsem ráda, že ta trhavá bolest ustala; že jsem se nakrmila. Pustila jsem její nehybné tělo a zamyslela se. Co s ní udělám? Nemůžu přece tady jen tak nechat mrtvolu… Zadívala jsem se na oblohu a vtom mi došlo,...
Probrala jsem se, až když jsem pocítila chlad na čele. Prudce jsem otevřela oči a zadívala se na oblohu plnou sněžných mraků, ze kterých se snášely vločky; vločky, které mě opět probudily z mého snění. Zamrkala jsem a rozhlédla se okolo. Všude bylo bílo a mně to přišlo ...
Chlad mi lezl do morku kostí a já se ztrácela v myšlenkách. Tohle se mohlo stát jen mě! Jen já jsem mohla umřít na svůj velký den! Den, který měl být doživotní vzpomínkou… Den, kdy jsem měla být oficiálně jeho. A nyní bloudím po zasněženém lese ve svatebních šatech od s...
Jedině hra na piáno mě uklidňuje. Pomáhá mi roztřídit si myšlenky. Položila jsem prsty na klávesy a klidně si vybrnkávala různé tóny. Po třech minutách jsem se vžila do svých vzpomínek a z různých tónů stávala pravidelná melodie. Začínala jsem vytvářet skladbu… Vlasy mi...
TOP autoři v sekci povídky
za poslední měsíc
za poslední měsíc
 |
| ||||
 |
| ||||
| |
| ||||
 |
| ||||
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva