Povídky
23. srpna 2014 v 15:16 | Sentencia | Próza Jedna velká, obrovská metafora. Každý si přeberte co chcete a přeberte si to po svém... Tentokrát žádné vysvětlení nebo nápovědy. Noc byla tichá, až moc tichá. Vše utichalo, když probíhala kolem. Zvěř se schovávala...
Probudí mě ostrá bolest. Pomalu otevírám oči. To světlo je příšerné! Oči si pozvolna přivykají. Zjišťuji, že do mě někdo řeže, ale nevidím co. Chci křičet, nejde to. Nemůžu! Po patnácti minutách je šílenému utrpení konec. Odvažuji se podívat, co tam je. N+D."Cože?...
Dostala jsem od babičky křišťálovou kouli. Protože jsem neměla tušení, co s ní mám dělat, dala jsem si ji na polštářek a na poličku. Zapnula jsem si počítač a šla si po svém. Najednou se koule zamlžila. Z údivu a vší svojí zvědavostí jsem se zvedla, vzala kouli a dala j...
Byla jsem na turnaji sálové kopané. Náš tým zrovna dával penaltu. Cítila jsem okolo sebe napětí spolužaček, které se mnou přišly povzbuzovat tým a ostatních lidí, kteří buď čekají, až půjdou na řadu, nebo těch co je přišli povzbudit. Trefa! Kolem mě se rozkřičela spoust...
Budík zvonil jako o život, Laura myslela, že ho asi prohodí oknem. Ale byl moc daleko a ona na něj za boha nemohla dosáhnout. Přisouvala se blíž a blíž, až nakonec spadla z postele na zem. Rukou začala šmátrat po svém nočním stolku, až nahmatala budík. Sakra práce, tak ...
Zaťukala na dveře a nahlédla dovnitř.„Šéfe?“ zeptala se.Byl jako obvykle ponořený do nějakých tabulek, byznysplánů či něčeho podobného.Zvedl hlavu. „Ano, Terezko?“Nesnášela zdrobnělinu svého jména. Ale šéfa milovala, takže by mu odpustila...
Nevinné psaní. Nevinné volání. Nevinné fotky. Pár dní s jemném souladu našich písmen. Povídaly jsme si o tom, jak se máme, o škole, o přátelích, povídali jsme s o rodině. Nevinné tlachání, vtípky a narážky, otázky a odpovědi. Po pár dnech a týdnech už ne tak ne...
Malinkatý, drobounký, nakreslený motýlek. Není nic dokonalého, jen drobný obrys a tenounká tykadélka. Zdobí ho pár menších, ale i větších jizev, je totiž na té ruce. Přejíždíš přes něj prstem, kopíruješ jeho obvod. Píšeš na něj jméno. Nese jméno ,,Verunka". Má pěkné ozd...
Ach... nadechla jsem se až do úplně nejzazšího koutku plic. Měla jsem pootevřená ústa a projelo mnou vzrušení. Jakoby mi "někdo" poklepal třemi prsty po zádech. První ukazováčkem, pak prostředníčkem a nakonec prsteníčkem. Velice něžně a příjemně, ale dostatečně silně, a...
TOP autoři v sekci povídky
za poslední měsíc
za poslední měsíc
 |
| ||||
| |
| ||||
 |
| ||||
 |
| ||||
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva